Strach je hrozně zajímavá veličina ;)
Zrovna včera jsem byl na stěně v Holeškách s Blondym. Poslední dobou jsem to trošku zanedbával, a tak jsme se nezmohli na víc jak 6+…

Přijde mi, že to jak dobře lezete, je jenom o tom, jak si dokážete poradit se strachem. Je jasné, že je potřeba trocha síly a techniky, ale když např. na skále nalezete do cesty a přelezete třetí expresku, přijde strach. Začnou se Vám potit ruce a zdá se Vám, jako kdyby ten chyt vůbec nebral a že každou chvíli sletíte…

Na to existuje lék. Je to už nějakých pátek, co jsme lezli na Hlubočepských plotnách. Onehdá jsem šel první a tak nějak v tom šikmém traverzu chyběla jedna expreska, u té další jsem slítl…Míra mě samozřejmě chytl do lana a já se díky tomuto zážitku, kdy jsem min. po 5metrovém pádu měl “jen” odřené ruce a naraženou patu, bál o něco méně. Věděl jsem, že se při kvalitním jištění můžu maximálně otlouct, a tak jsem lezl o něco lépe (s menším strachem).

Tenhle poznatek Vám ale nevydrží věčně. Včera, když jsem na Holeškách, kde je expreska po každém metru, rozklepaný lezl 6-, jsem se rozhodl, že spadnu na zkoušku. Vybral jsem si takový lehký převis (tam se moc neotlučete ;). Cvakl jsem se do čtvrté expresky, vylezl k páté. Uklidnil se, že to mohou být maximálně 2 metry letu a nasimuloval pád. Úplně jsem zapomněl, že Blondy umí dynamicky jistit a trochu s úlekem jsem se po 4 metrech letu potkal s první expreskou ;) Tak mám zase na chvíli pokoj…