Tak jsem si trochu zavzpomínal na zimu…Jak jsme se s Kecishem rozhodli, že vyzkoušíme, jaké to je, spát na sněhu…Jsme živí a zdraví, i když potom, co uvidíte fotky, nebude věřit, že jsme zdraví i psychicky ;o)

Bylo to v únoru. Naplánovali jsme celodenní výpravu. Sehnali všechno vybavení, které jsme považovali za nezbytné. Najmuli šerpy, kteří nám nesli důležité věci – Ája – foťák (později se ukázalo, že zásadní předmět proti trudomyslnosti), Uhlík – nůž a Bulim – sirky.
Vyrazili jsme tedy na výlet s tím, že někde přespíme. Po několikahodinovém pochodu jsme dorazili do základního tábora na Hrádek k nízkému lesíku, kde jsme si společně uvařili polévku. Po jídle nás šerpové opustili, kvůli řídkému vzduchu asi a my se vydali hledat vhodné místo.
Potom, co jsme s tím, že jsme drsňáci, odmítli spát v náhodou nalezeném srubu, jsme místno našli a řádně jej ušlapali, aby byla plochá rovná – což se později ukázalo jako velmi mylná myšlenka – neboť ušplaný sníh tvořil tvrdé hroudy, které už nešly zaboha přetvarovat…
Celkem problematické se taktéž ukázalo zabodávání kolíků do prašanu. To jsme vyřešili tím, že jsme upácali speciální sněhulákové koule, ve kterých kolík již drželi.
Před spaním jsme si ještě udělali čaj a bavili se focením. Poté jsme šli spokojeně spát.

Nepříjemné bylo vzbuzení někdy v noci, kdy jsem zjistil, že spím v kaluži, kterou jsem určitě nezpůsobil já (to by byla teplejšé ;). V noci totiž začalo pršet, rozpustili se nám kolíkoví sněhuláci, pak se nám nalepila plachta na stan a vklidu zatýkalo. Tak mě smutná zpráva rozladila, že jsem radši ještě usnul.

O nějakou chvíli později, mě zima už ale nedala spát (naštěstí už bylo ráno) a tak jsme se sbalili a pelášili domů do tepla…

Zkušenost je to zajímavá – pěnová karimatka je mnohem lepší než aluminiová! Chce to fakt dobrý spacák…

přeživší Ňam & Kecish

O necelý měsíc později jsme s Breptou a Vařečkou úspěšně zdolali noc v záhrabu – vřele doporučuju! Ale to by bylo na další dlouhý článek ;))