Každý semetr během zkouškového pro nás připraví studijní oddělení zajímavou strategickou hru – Zapisování rozvrhu. Hodně mých kamarádů mi závidí možnost postavit si vlastní rozvrh, ale ne vždy jste králem situace…

Hra je vskutku propracovaná, s jednoduchými pravidly – může všechno, ale to co potřebujete vy se nemůže ;)
Systém je postaven tak, že se otevře x volných hodin s omezenou kapacitou. Přihlašování do rozvrhu začíná se začátkem zkouškového. Abyste se mohli zapsat, musíte splnit kreditovou hranici za poslední dva semestry, která každý den klesá.
Jakmile se pro vás rozvrh otevře, naběhnete někam k počítači a sevře se vám hrdlo, protože volná místa jsou nesmyslně rozházená v celém týdnu – hlavně v nočních hodinách a v pátek ;) Já jsem si letos navíc odjel do Polska a ztratil tak 7 dní náskoku ;o)
Můj rozvrh teď vypadá tak, že mám cvičení jen od 18:00 do 19:30 a půlka z nich je zároveň…Přichází tedy druhé zajímavější kolo strategické hry… Hledáte způsob, jak se natlačit do plných cvičení. Na studijním vás odkázají na jednotlivé katedry. Jdete tedy na počítač a vypracujete si podrobný scénář alternativ, jak by se vám to hodilo (je třeba několik variant). Vypíšete si čísla dveří sekretariátů kateder, kde potřebujete změnu. Páternoster vás vyveze na daný blok – zaťukáte a potom, co vysvětlíte sekretářce o co vám jde, vás odkáže na jiného člověka, který to má pro katedru na starosti – často je to člověk z jiného patra a bloku a tak se váš plán, jak nachodit co nejméně kilometrů tím, že sestavíte pořadí náštěv kateder, zcela bortí…
Leckterého člověka nezastihnete. Když chcete z 7.patra do 6 druhého bloku – musíte do 4.patra chodbou a zase do 6. ;o)
A když už se vám podaří sehnat člověka, který to má na starosti – řekne vám, že pro vás kapacitu nemůže zvětšit, ať požádáte konktrétního cvičícího, který zatím není znám ;o)

Strategická hra na FELu je neuvěřitelně propracovaná. Vždycky vás překvapí něco nového, co jste vůbec nečekali, nějaké nové pravidlo. Někdy se zacyklíte, někdy propadnete zoufalství, někdy se Vám náhodným rozhovorem s kolemdoucím podaří zjistit nějaká vychytávka… Sice této hře chybí motivační scénky a hrozně se u toho nudíte – ale i přesto ji všichni hrajou každý semestr…

Dodatek k Páternosteru – výtahu…Miluju ho…
Náš jezdí 8 pater…
-1. patro – tam si většinou sundáte bundu, uschováte velký batoh a vystojíte dlouhou frontu…Naskočíte a užíváte si jízdu dřevěným výtahem.
0. patro – zde stojí ještě delší fronta a vy s úsměvem zhodnotíte, že bylo rozumné nastoupit už dole.
1. patro – donedávna provoněné jídlem z bufetu promíchané hlaholem studentů rozebírajících s plnou pusou salátu zapojení mikrovlnného tranzistoru
2. patro – hlahol sílí, protože zde mlaďouncí studenti čekají před 256 na své první přednášky matematiky
3. patro – stále slyšíte zvuky netrpělivých studentů, ke kterým se přidá několik diskutujících hloučků v patře třetím
4. patro – je typické příchodem slunce – naproti výtahu už není žádná stěna, pouze výhled směrem na Hradčanský kopec a všechny ty krásné domečky…
5. patro – zvuky pohybujícího se výtahu semtam přehluší nervózní smích studentů čekajících před blokem na své cvičení
6. patro – zde tu a tam potkáte zvídavého, někdy ztraceného studenta, váš výhled do ráje Dejvických domků je čím dál tím lepší
7. patro – liduprázdno a liduticho, cedulka VYSTUPTE!!! zřetelně označuje poslední patro vašeho zážitku…když zapomenete vystoupit, páternoster vás spolkne, obklopí vás černá tma a zvuky strojovny jsou blíž a blíž…pak se objeví malé světýlko naděje a po chvilce jste opět v sedmém patře…a celý příběh začíná znovu ale pozpátku…

Mno to bylo pár slov k FELu… ;o) Jdu pokračovat v rozehrané hře …