Už jsem se tu párkrát zmínil o výletu do Polska – ”Visegrad youth in United Europe”…Je na čase napsat pár řádek poP ;) Myslím, že teď je ta chvíle, kdy ocením pár průběžných zápisků přímo z Polska neboť má paměť je opravdu nespolehlivá, a lepší už to nebude ;)

”Visegrad youth in United Europe” je název projektu pro mladé lidi z Visegradské čtyřky… Jeho hlavní cíle byly seznámit účastníky různých národností (poláky, maďary, čechy a slováky, ale taky polky, maďarky, češky a slovenky ;)) a zaměřit se na demokracii a zažité předsudky (stereotypes).
Celé to financovala Evropská Unie (až na pár korun za cestu).

30.1. Nedělek

Výlet začal brzy ráno. Dohodli jsme si s Pajádou a Pajšl sraz hodinu a půl před odjezdem vlaku, abych, i když přijdu pozdě (a já přišel , nezměškal vlak.
Kupovali jsme si jízdenky (pozn. je nezbytné, když se vracíte ze zahraničí zpátky do Čech, mít jízdenku po Čechách…nevím proč, ale pokuta je 400 Kč, když jí nemáte…)

Mno ale nechám mluvit můj deník :
“Je pondělí a já se pustil do zápisu. Nálada v týmu je velmi pozitivní – z projektu se vyklubala nádherná dovolená v Polském hotýlku. Každopádně take a sit and listen our story…

Na sraz na hlaváku jsem dorazil překvapivě v rozumném čase. Pajáda a Pajšl už měli rozmyšlený postup, kde a co kupovat. Podařilo se nám u mezinárodní kasy vysvěstli tak, že to paní pochopila (možná bych potřeboval “Anger management” – s nepříjemnými lidmi mám opravdu potíže). Já jsem ještě před odjezdem zajel na Florenc pro some food. Také jsme stihli odradit několik bezdomovců a nakoupili jsme nějaké perníčky (asi 31 – jeden za 2 kačky, neber to…). Cesta vlakem utíkala velmi rychle – s voňavými vtípky, rozbitou petlahví (vespod), scrabblem…
V Olomouci k nám přistoupili další členové české výpravy – informatik Pavel s psychology Honzou a Hankou. Nálada v kupé způsobovala lehké bolení břucha.
Abychom byli kompletní museli jsme naložit Čaky (Hranice) a Irču, Davida a Míru (v Ostravě). Do kupé pro 6 se nás 8 vešlo vskutku pohodlně…A opět nám cesta utíkala mezi prsty. Hráli jsme scrabble (nebo spíš rozehráli) a Ty krávo. Také vedli řeči o geniálnosti nadcházejícího projektu.
Největší strach jsme měli z toho, že v Polsku nebude toaletní papír A tak trochu jsme zkoušeli odbourávat jazykové bariéry – tu a tam zazněla cizí slova v angličtině, polštině, či informatštině…

V Katovicích jsme nervozně přeběhli na další vlak a drncali na Krakow…Čaky se pochlubila jejími výbornými perníčky (které s časem neuvěřitelně ubývali – vyskytují-li se s Pajádou ve stejném časoprostoru). Olomoučtí s sebou slušné množství alkoholu (českého) – takže se program Czech national evening začíná rýsovat.
Pajádův asociačně lingvistický humor narůstal na obrátkách. Já si sem tam zdřímnul (takže popis cesty není zcela spojitý). Do Krakowa jsme dorazili v pozdních hodinách. Ve vzduchu už celkem aktuálně visel otazník – jestli Martin existuje a zda se evropskouunií dotovaný výlet uskuteční. Po krátkém telefonátu nás našel a odvedl do velké dodávky. V opravdu malých sedadlech nás čekala 1,5 hodinová cesta.
Výjezd z Krakowa nám Martin ještě popisoval, pak už jsme se věnovali vlastním dialogům. Opět docházelo k velmi častým svalovým kontrakcím břicha. Například kvůli Pajádově teorii “Appologize” – tedy uražený nos Sfingy má na svědomí havarované Appolo 13 )
Do hotelu v Bielým Dunajci jsme dorazili okolo desáté večerní. Čekala nás výborná pozdní večeře – řízek se zelím a kaší (smacznego). S námi povečeřel i Martin, ale na otázku Where will we wake up? odpovědět nedokázal…

Poté jsme jsme hledali své pokojíčky – 5 patrový penzion byl celý jen pro nás. Jsme tedy rozptýlení po 3 ubytovacích patrech. NAkonec jsme s Pajádou a Honzou vybrali podkrovní pokojík a všechny naše věci záhadným spůsobem dostali do skříně a odebrali se znovu do jídelny, kde jsme se zaregistrovali (jako “male” nebo jako “kobylie” Tomi ze Slovenska donesl kytárku, ale s tou jsme byli vyhnáni do podzemního sálu. Tam jsme se pokoušeli o zpěv československého popu a pak se rozutekli do svých pokojíků. Na “sedmnáctce” se promítal film ze života tučňáků (-: tedy u nás). Leželi jsme v 5 na manželské postýlce s posunutou fází o pí-půl zobajíce přitom z ovocného šuplíku. Museli jsme se tulit j- jednak protože byla v pokojíku zima, druhnak nás k tomu inspirovali Tučňáci..Já jsem po chvilce zalomil a veseli si chrupkal Film byl dokoukán do poloviny a pak jsme usnuli všichni…Spalo se nám moc dobře…

Malé dodatky :
- sprcha je tu opravdu kritická – střídavě kapající vařící a ledová voda…
- slovenská výprava je opravdu mlaďounká
- pokojíčky jsou naprosto vymazlené!! kdyby takové byly koleje…”

30.1. Pondělek

Ráno jsme se probudili před budíčkem – hluboce. Kolem sedmé.Lehce uzývání jsme se postupně vykolíbali z pelechu vyhledávajíc kvalitní sprchy v nižších patrech s vyšším tlakem (č. 11 např.). Na snídani o 9 jsme dorazili jako poslední, což se odrazilo na vyjezených tácech – ty nám ale hotelovémamy rychle doplnily…Očekávaná marmeláda byla objevena až po snídani. Místo ní jsme měli kvalitní salámy a sýry se 2 bulkami a chlebem.

Dopolední icebreakový program Martin odvolal, tak si naše “pražská” čtyřka iděůaůa výlet. Lákali jsme maďary – ale ti šli spát po namáhavém nočním příjezdu. Lákali jsme slovenky – ty šly hledat obchod s cigaretami ;) A druhá část česjké výpravy vyrazila na běžky…

Oblékli jsme si outdoorové vybavení ;) a vyhlídli si nejbližší kopeczek. Sníh byl kvalitně přemrzlý – tedy prašan s obrovskými vločkami na povrchu, které nádherně odráželi sluneční svit. Po cestě na vrchol jsme si sněhu užívali – skákali jsme do sněhu, dělali andělíčky.. Po náročném výstupu jsme byli odměněni nádherným výhledem na veliké údolí s pozadím Tater. Byli jsme neuvěřitelně blížko k nim. Nějakou chvíli jsme šli po vrstevnicové cestičce, kterou nám tam vytlapal sněžný skútr. V nedalekých navátinách jsme si opět trochu zaskákali do sněhu – cílem bylo dostat sníh na všechny místa po celém těle – juch, to studělo ;). Kopec dolů jsme překonali skákavými kotouly a vrátili se na základnu. Tam nás už čekal výtečný oběd ;) Babička si opět všimla, že jím levou rukou a tak mi dopřála krátký převýchovný kurz..

Po obědě jsme dokoukali druhou polovinu života tučňáků (to znamená, že jsem se opět hezky vyspal ;) Abych měl sílu na první icebreakers and integrating games. Zprvu jsme namalovali své obličeje na balónek společně se jménem a představili se odstatním.. Poté Lu pustila nějakou muziku a my se pustili do bláznivé pinkanice s balóny. Když hudba skončila, kečli jsme první balonek a pak jsme v kruhu postupně hledali majitele..Další hra byla o něco zajímavější – V kruhu jsme položili na zem papír se svým jménem. V rytmu nějaké písně jsme obcházeli tento papírový kruh a tam, kde jsme se zastavili jsme kreslili nějakou část obličeje osoby, které patřil papír – postupně vznikl portrét.
Další hra už byla více o komunikaci. Cílem bylo s nějakým člověkem udělat interview. Na konci jsme každý odprezentoval svého svěřence. I was last one, but It doen´t help to make a good prezentation…
Tento blok seznamovaček ukončila Lu pohybovkou, která je ideální na zapamatování si jmen. Princip hry byl jako “do Afriky si s sebou vezmu…” Úkolem bylo říci jméno a udělat nějaký zajímavý pohyb, přičemž ten další musel předvést všechny předchozí a pak přidal sebe…touto aktivitkou jsme ukončili tento blok a pádili na večeři.
Task (úkol) pro večerní program byl v zásadě jednoduchý…Měli jsme odprezentovat oraganizaci, ve které aktivně působíme a za niž jsme vlastně přijeli…S vymýšlením jsme měli docela problémy, protože jsme se vůbec ale vůbec nemohli naladit na pracovní vlnu. Vytvořili jsme pár bodů a Pajáda si to pak vzal celé na starosti. Na pozadí jeho proslovu jsme pouštěli nějaké Skryptí fotky. V jeho řeči zaznělo pár slov k organizaci (Junák – svaz skautů a skautek ČR) jako takové a nakonec i něco o Skryptě (vysokoškolském roveringu). Myslím, že to bylo zajímavé, a že Pajáda bořil první ledy ve spíkování anglickým jazykem…
Další prezentované organizace – Maďarsko (ICWIP), Polsko (už nevím ;). Slovenská výprava je tu za svou školu. Z Čech ale nepřijeli jen skauti a tak byly odprezentovány ještě ČASP (česká asociace psychologů) a YMCA…
Po prezentacích nás čekala malá párty. Martin přinesl nějaké pití, o muziku se postarala Lu se svým notebookem. Mimo příjemného tancování (macarena, břišní tance, ptačí tanec…) jsme taky zahráli nějaké hry typu křížek-kolečko, mašinky (vždycky je vtipné tyhle hry vysvětlovat v angličtině…).
Byl to moc příjemný konec dne…

Z historicky záhadných důvodů nebyl článek dopsán. ;)

31.1. Úterek
1.2. Prostředek – výročí!!
2.2. Čtvrtek
3.2. Pátek
4.2. Sobot
5.2. Neděle