Po dlouhé době jsem chytnul 148čku na Pražského povstání a tak jsem mohl potěšit mou lenost 500metrovým nenáročným přesunem autobusovým spojem.
To jsou dvě zastávky. Pro mě by časově výhodnější byla hned ta první, ale ta je na znamení a mě se nikdy nechce dát najevo, že jsem tak líný, že bych nedokázal ujít těch 350 metrů, o které jsem popojel… ;)

Hned ze zastávky jsem upaloval na kolej (tohle je kratší cesta jen díky přelézání plotu, to už tak patří k podolskému folkloru…;)
Nemohl jsem přeslechnout větu, kterou vynesla nějaká paní svému příteli při venčení psa…Opatrně našlapovala závějí, přičemž jí její pejsek i přítel následovali. Ta věta zněla: “Kontroluj, jestli čůrá…” Ihned mi byl jasný podtext, a samozřejmě mě to pobavilo… Už aby vymysleli psy, kteří nepotřebují na záchod, a které možná ani nemusíte krmit. Stačí přeci chlupatý prohřívaný polštář, se kterým se pomazlíte když máte chuť…

Druhou příhodu jsem nezažil. Není ani veselá, i když lidi s větší mírou cynismu bodou mít co dělat. Je vlastně docela tragická…
Tahle půlroční zima není žádna sranda. Všude led. Jeden pán šel zrovna venčit svou čivavu (mini-mini-pes). Na vodítku, aby jí snad neodnesl vítr. Když v tom uklouzl a v sedu dopadl akorát na svoého psíka. Ten se nehýbal. A tak jej pán zdvihl a poslechl si, jestli dýchá. Nedýchal. A tak odepnul vodítko, otevřel popelnici a … Pak odešel domů s vodítkem v ruce. Tahle půlroční zima není žádna sranda…