První matematicko-fyzickálně-filosofický ples v Žofíně byl grandiozní. Je třeba své požitky zapsat, než budou zakryty novými…;) Nemohl jsem nejít. Už kvůli Kátě, ale hlavně kvůli výbornému plakátu

Začátek byl standartní jako na většině plesů – proslovy hodnostářů. O ty jsem “bohužel” přišel díky večerní škole. Ihned po příchodu jsem však lapal dech, kde že jsme se to vlastně objevili. Vůbec jsem netušil, že ta milá budova na ostrůvku skýtá tak nádherné interiéry. Hlavní sál byl gigantický, nádherně zdobený, s obrovským lustry. Nedalo mi to nesrovnat s proklamovanou Lucernou, kde se konají jakési nóbl plesy. Žofín by ji strčil do kapsy.

Na tanečním parketu se mezi písněmi kolonádovalo (to se často nevidí ;) a při muzice )taneční orchestr Ladislava Bareše) se nikdo nestyděl. Člověk by řekl geniální tach sezvat podivné mužké matfyzáky a ženami oplývající fildu.

Ke kulatému stolu jsme si stylově objednali Cabernet Sauvignon ;)

Tím pestrost “programu nekončila” – o patro níže v malém sálu se postupně měnily kapely. Každý můj úd musel reagovat na tóny latinsko-amerického rytmu skupiny Alvarez. Prý bohudík jsme propásli Sdružení rodičů a přátel Ropy, ale už ne popůlnoční Sunlower Caravan (ti mě opravdu okouzlili- na webu mají ukázky..) . Také jsme se o půlnoci naučili Řecké kolo a trochu točit mažoretnickou hůlkou.

O programu z Rytířského sálu jen z doslechu : “Nejrůznorodější program nabídl pravděpodobně Rytířský sál. Vystoupily tu kapely Leallo, Post Meridiem a Sextet Orange jejichž produkce byla prokládána divadelním ztvárněním mýtů a pověr o matfyzácích a filozofech v podání Pražské improvizační ligy. Po půlnoci pak došlo na muziku s projekcí klipů ve stylu indických velkofilmů.”

V tombole jsme zase nic nevyhráli, ale na Žofín jsem nezanevřel…Fakt supr ples…