Máme za sebou stavbu nízkých lanových aktivit. Tedy proti druhému víkendu tu méně záživnou část ;)
Pro neznalce – Lanáč je kurz ve stavbě nízkých a vysokých lanových překážek.

Minulý rok jsem byl na Lanáči jako účastník, letos jsem povýšil na instruktora ;)

Víkend pro nás začal už v pátek ráno nakládáním Vrto-Goldova prskoletu a následným obrnákupem v Edenu. Nakládání bylo nejen fyzicky náročné, ale taktéž mozkově. Narvat do tranzita všechny lana, děti i batohy se povedlo, ale naložit odmontovanou sedačku bylo o něco těžší. Eden v sobě skrýval plno ochutnávek, a tak hodinový nákup nebyl utrpením.

Všichni byli neuvěřitelně dochvilní, a tak jsme mohli začít včas. Už v pátek jsme se dočkali dvou přednášek – zážitková pedagogika a uzle, které díky lehce zpožděné večeři končili v nočních hodinách.
Sobotní ráno jsme uvítali ptačí rozcvičkou, protože jen ranní ptáče ke snídani doskáče. Mé pesimistické očekávání propršeného dopoledne se naštěstí nevyplnilo a tak jsme v lesíku mohli nerušeně zkoušet spotting a dopínání překážek. Druhá půlka, myslím, že 2a a 1b, se mezitím s Xandou a Dlouhánem učili dramaturgii a skupinovou dynamiku.
Opět jsem si příjemně oprášil znalosti při Koprově přednášce z úrazů při pádech z výšky.

Odpoledne jsme strávili opět v lesíku stavěním a bouráním překážek. Jj, dopínání není jednoduchá záležitost – vždycky dopnete nějakám skvělým mechanismem, pak uzle ukončíte uzlem, někdo na tom přeleze a jedete znova a lépe ;)

Večer jsem strávil dopilováváním zadání projektu na nedělní dopoledne. Účastníci se mezitím dozvěděli něco z právních záležitostí a o rozdělení lanových aktivit.
Zajímavé byly jejich výrazy, když se dozvěděli, že někdy do snídaně musí projekt vymyslet. Bylo pak zajímavé rozdělení na sovy a skřivany ;)

Po několikahodinovém spánku jsme se snažili rozhýbat při rozcvičce, ale moc to nepomáhalo…Po snídani nás čekala technická realizace vymyšlených projektů. A tak jsme se slabého mrholení rozsvěsili po lesíku snad všechen materiál ;)

Leckteré napnuté překážky vypadaly originálně a navíc profesionálně. ;)

Cestu domů tranzitem jsem prohybernoval.

Těším se na další víkend, který bude o něco výše nad zemí. Není nad ten pocit, kdy se bez použití větví, kterých se smrku moc nedostává, ocitnete v “koruně” a sledujete svět z ptačí perspektivy…