Sice tento boulder již neexistuje, ale protože byl nejlepší v Praze, nechávám tu o něm viset tenhle článek.

Za osmi zastávkami metrovými a dvěma tramvajovými leží pupík našeho bouldrování – Klamovka, aneb Extreme Fitness Centre.
Jak to všechno začalo? No, jeden konec praví, že jsme začali lízt, sháněli jsme se po bouldru s minimem lidí a maximem chytů a tak jsme objevili tento 15x8x3 m objemný prostor, což se na první pohled nezdá nic moc, ale možností je tam opravdu přehršel. Výborné stropíky zvou k přeběhnutí, lištičky, spáry… Ale předtím ještě :
druhý konec praví, že se chlápek s posilkou trošku nudil a přemýšlel, co říct manželce na to, že jí do bytu pořád leze plíseň z mokrýho sklepa. Shodou okolností lid lezecký vleze opravdu všude a tak mu tato sebranka poradila investovat “něco málo” a zřídit ve sklepíku místo vinného útulku (což bychom také neodmítli) místo lezecké. Chlapík se nechal dlouho přemlouvat, pak všechno vzal za správný konec, vše vysušil, zavedl klimatizaci, natloukl kvalitní desky, do nich spoustu děr, nechal všechno osázet od ledolezkyň a podobných pohádkových bytostí celkem kvalitními chyty a nakonec nechal ušít matrace namíru. Vše párkrát do týdne otřít, vyluxovat a vyprášit, zařídit útulně malinké šatny s příslušenstvím a pupík je na světě.

Opravdu originální jsou spáry ve stropě, široké od pěti do deseti čísel akorát tak na chlapskou pěst nebo dětskou hlavičku. Sem tam je chyt malý, sem tam chyt kupodivu větší. Takže člověk může opravdu “spárařit” ponejdřív zdí, následně stropem a občas se zašprajcnout za ten zmíněný semtamchyt. Co se dalšího reliéfu týče, je takový… no hranatý. Ale v pořádku hranatý. V Praze jsem nenarazil na stěnu s podobným rozmístěním převisů, vlezů a stropů, takže jeden nemusí mít strach z matrixovského dežaví, zato se bude občas divit, jak to ta Arabela vlastně myslela… Narážím na fialovou cestu, kterou jsme se snažili s mou něžnější a hlavně o třetinu lehčí polovičkou asi hodinku přelízt. Když se nám to k udýchanému údivu a naprostému vyčerpání povedlo, přišel zmíněný chlapík (nechme rozlétnout fantazii a nazvěme ho panem z Klamovky) a nezúčastněně povídá:” Jojo, holky si s tim vyhráli. Když trénujou v létě na ledopády, tak si tu vždycky postaví nějakou podobnou bláznivinu.” Pak nám vysvětlil ještě další celkem promáklé cesty od typu “Nepřelezeš ani za Boha” přes “Zhubni deset kilo a zkus znovu” až po druh “Do roka to půjde”. Tím chci říct, že postavené cesty nejsou pro začátečníky, naopak pobaví i otrlého šlašíka s jedním procentem tuku (mazal si ruce pravým sádlem).

A co dále? Vstup je za 60,- co si tak pamatuju, pivko za dvacku a posedět se tam dá u stolku, kde můžete přes pochytované sklo pozorovat zpocené rozkroky bratří. Cestu také popíšu velice jednoduše : na Anděl trefí každý. Pak se rozhlídne, vyhne se Carrefouru a jede směrem na zastávku Klamovka, což by asi vymyslel i bez mého sofistikovaného popisu, nicméně, by vystoupil o zastávku dál a musel by se vracet. Když teda napodruhé vystoupí správně, jen přeběhne silnici směřem ke kopci a po deseti krocích vedlejší uličkou zahne do dřevěných dveří, sejde po čuchu schody a ejhle…

Pro pídily libujících si v detailech, ale dostatečně líných najít stěnu na lezci tu dávám odkaz zaslaný od … ano od WEBMASTERa !!!!! Tu je : Klamovka na www.lezec.cz

Tak si to tam užijte, lezte pomalu a dlouho a navíc přidám poslední varování : pan z Klamovky je hodný. Hodný a upovídaný. Takže při druhé návštěvě budete potřetí poslouchat, jak je jeho dcerka šikovná (jako že je) a jak nemá čas si ani s nikým popovídat (jako že nemá). Ale co, alespoň jsem se při těch monolozích náležitě protáhl :)