Opět lehká blogová odmlka… Nebyl čas ;)) Toť v 21. století nejpoužívanější věta. Všichni by vlastně všechno rádi dělali, nikdo Vás nikdy neodmítne, ale ten čas… To prokletí moderní doby. Nestíháme, nesvačíme…No nic, zpátky k parníku ;))

Děkuji všem za tipy, co na sebe…Nakonec to dopadlo tak, že jsme zašli do sekáče na hlaváku, kde jsme s Muchou a Simčou prohrabali co se dalo, abychom vybrali ten správný ohoz.
Po různě úchylných variantách vyhrála možnost čtyř stejných košil, které sice nebyly úplně ze šedesátých, ani moc hippies, ale byly čtyři (akorát pro nás…). Já si pak vybral ještě kostkované gatě a bylo to. Kapitánskou čepici jsem si nakonec nevzal, protože parník by mě stejně nenechali řídit…

Počasí nám moc nevyšlo, možná ten nahoře nechtěl, aby nám vyschla řeka. Naštěstí měl parník střechu a tak nám ty kroupy vůbec nevadily. ;)

Trochu jsem se divil, kolik lidí se dokáže narvat na takovou loďku. Divil jsem se i dalším věcem – například kolik mediků (ti pořádali plavbu) přišlo v kostýmech (kvalitních).

Plavba byla naprosto úchvatná. Nejen, že byla loď plná veselých lidí, kteří pořád tancovali, ale také výhled z parníku hladil na duši.
Nemohli jsme si odpustit poslání vzkazu v lahvi (jsem zvědav, jestli někdo odpoví). A také jsme s Muschkou navštívili příd jako v Titaniku, což se nesetkalo s ohlasem u pana kapitána.

Plavba se zkrátka vydařila. Vřele doporučuju.