Tak a jsme u dalšího dílu ze seriálu “11 nejčastějších chyb první pomoci”…Tohle je opravdu dobré znát…

Špatně
Tato chyba může celkem zásadně ovlivnit výsledek záchranné akce. Jsou situace, které jako laici-záchranáři prostě nevyřešíme a naším jediným, přesto důležitým úkolem je sehnání odborné pomoci a získání času (zajistit základní životní fce – udržet průchodnost dýchacích cest., zastavit masivní krvácení, odstranit příčiny zranění…).
Pokud ale pomoc zavoláme špatně, tak můžeme zraněnému dost ublížit.

Nejčastější chyby v komunikaci s operačním střediskem ZZS :
a) Volající sdělí jméno a adresu postižené osoby a neuvědomí si, že není uvedeno
na domovním zvonku.
b) Obyvatelé činžovních domů si neuvědomí, že vchod je v noci uzamčen a zvonky
bývají nefunkční nebo nečitelné.
c) Vesničtí obyvatelé udají číslo popisné a neuvědomí si, že není umístěno na
viditelném místě (případně chybí).
d) Při zásazích v terénu – lesy, pole, louky, apod. – nečeká u výjezdu ze silnice
kontaktní osoba.
e) Volající zavěsí dříve, než operátorka zjistí všechny důležité údaje
f) Špatně popíšeme místo nebo situaci

Dobře
Na začátek je dobré si ujasnit, kdy volat? Odpověď je jednoduchá : kdykoliv situace přesahuje rámec Vašich možností (nemáte operační sál :o) nebo dostatečné možnosti člověka vyšetřit, dostatečné schopnosti k záchraně…), nebo si zkrátka nevíte rady. Nebojte se zavolat, i když přímo není nutný příjezd záchranné služby – vyškolená operátorka je nejen od toho, aby řídila výjezdy sanitek, ale také, aby Vám dokázala kvalifikovaně poradit. Takže když si někdy nejste jistí, jak postupovat, není špatné se s operačním střediskem spojit.

Kam volat?
Číslo tísňové linky se učí děti již od prvních tříd základních škol. V obecném povědomí občanů je spolu s dalšími dvěma čísly národních tísňových linek – integrovaného záchranného systému:
150 – hasiči
155 – záchranná služba
158 – policie

Tato 3 čísla byla od 1.ledna 2005 obohacena o další tísňovou linku: 112
Proč linka 112 a kdy na ní máme volat? Tato linka je zřízena hlavně pro cizince v rámci našeho začleňování do EU. Staré, národní linky (150, 155, 158), tedy rozhodně nebyly zrušeny a fungují nadále stejným způsobem.
Pokud tedy budete v případě ohrožení života či zdraví volat záchrannou službu, volejte přímou linku 155. Zvolíte-li přesto linku 112 vaší výzvě bude vyhověno – bude předána operačnímu středisku zdravotnické záchranné služby, na které byste se však v případě volby staré národní linky dovolali přímo. Ještě zmíním jeden rozdíl (který snad v budoucnu zmizí) – na lince 112 sedí většinou hasič (technik, ne zdravotník), jehož předností je mimo jiné jazyková potence, aby byl schopen přijímat volání v několika jazycích, na rozdíl od linky 155, kde pracují vyškolené operátorky, které vám pomohou řešit situaci po stránce zdravotnické.
Pokud někde plánujete výpravu, nebo např. tábor je dobré si zjistit telefonní číslo na nejbližší operační středisko, jelikož v případě volání mobilním telefonem (neplatí u pevných telefonických stanic) jste nejdříve přepojeni do centrály krajské a postupně přepojováni do nejbližšího operačního střediska – můžete tak získat cenné vteřiny…

Jak probíhá hovor?
a) Volající se představí, sdělí co se přihodilo, pro koho žádá pomoc (počet osob)
a kam (místo je nutné popsat přesně, při volání z mobilního telefonu je důležité uvést i okres, protože býváte přesměrováni na krajské centrum. Pak v případě, že jste ve městě, přesný název města a adresu, kde se nacházíte. Nezapomeňte, že doktoři nemají klíče od vašich vchodových dveří a také, že je dobré mít označené zvonky. Tak nebo tak, pokud máte člověka, kterého můžete vyslat na dobře nalezitelné kontaktní místo, udělejte to ! Dvojnásob to platí v přírodě…)

b) Další komunikaci vede operátor a volající by měl co nejpřesněji odpovídat na
jeho otázky. Cílem je na základě anamnestických údajů a popisu příznaků
vyhodnotit stav pacienta a následně vyslat optimální výjezdovou skupinu.

c) V průběhu hovoru se operátor informuje o způsobu již poskytnuté první pomoci,
eventuálně doporučí další postup. Rady k poskytování laické první pomoci jsou
nedílnou součástí jeho služebních povinností.

d) V závěru hovoru volající operátorovi upřesní příjezdovou trasu, zdůrazní důležité
orientační body, domluví způsob kontaktu a oznámí číslo svého telefonu.

e) Sdělení čísla vlastního telefonu je nesmírně důležité. Může se totiž stát, že se operátor bude chtít po ukončení hovoru zeptat na další doplňující údaje. Nenechte se zmást dlouhým hovorem s tím, že jde o ztrátu času. Jestliže operátor zhodnotil, že bude potřeba výjezdu sanitky (že se například nejedná o žert), dal jim jasný signál a záchranáři vyráží k Vám zatímco vy telefonujete a upřesňujete údaje z místa nehody.

Co má přednost : poskytnutí první pomoci nebo vyrozumění?
Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně, což je možné, pokud je na místě
přítomno více zachránců. Pokud ano, tak je dobré pohlídat, aby k vyrozumění došlo jen jednou – tedy, aby z místa nehody nevolalo 5 lidí, protože tím zatěžují tísňovou linku. Je dobré to např. u autonehody vykřiknout.
V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti jediného zachránce se teorie často rozcházejí. Tady asi nejvíce pomůže selský rozum. Např. když je někdo poraněn elektrickým proudem, nejdříve poběžíte vypnout jistič a přitom můžete držet telefon v ruce a teprve potom budete oživovat člověka, naproti tomu když někdo bude tepenně krvácet nejdříve budete konat, potom volat. Zkrátka je na vás, abyste během se fáze „Přemýšlej“ rozhodnuli, zda bude lepší nejdříve zasáhnout, nebo zavolat, aby sanitka dorazila rychleji na místo.

Často se také setkáte s rozhodovacím faktorem věku :
a) U dospělých : diagnostika – tísňové volání – základní KPR – defibrilace – rozšířená KPR.
b) U dětí : diagnostika – eliminace příčiny – základní KPR – tísňové volání – rozšířená KPR.

Jde o to, že u dětí máte mnohem vyšší šanci, že bude resuscitace úspěšnější, proto ji provádíme dřív než volání. Pokud daná situace jasně neukazuje na jasnou volbu, preferujte pravidlo – phone first x phone fast = „prvně volej“. Zraněnému se tak dostane dříve odborná pomoc a jeho šance na přežití se zvýší.

Modelová situace
Na nácvik této situace není potřeba nijak velké maskování. Stačí pouze ležící figurant (samozřejmě lze celou situaci zkomplikovat množstvím pacientů, nutností rozhodnout se co je v dané chvíli nejdůležitější). Je dobré netrénovat pouze volání a celý proces rozhodování se třemi kroky, aby se získávaly vazby mezi správnými návyky.
Úkolem zachraňujícího je tedy přivolat odbornou pomoc. Vaším úkolem je se dobře připravit – tedy buď si sehnat odborníka, který volání dobře zná, nebo alespoň připravit seznam otázek, které mohou volajícího potkat.
Není špatné celou situaci okořenit tím, že na místo operátora vyberete někoho ze zachránců a on bude mít za úkol vyzkoušet si roli zkušené operátorky. Záchranářovým úkolem pak je se nechat vést radami od „operátora“. Lze takto spojit i nácvik nějaké konkrétní situace.
Nebojte se toho, aby si každý vyzkoušel volání, a nedemonstroval se celý příklad jednou „scénkou“ – povětšinou dobrovolníka, který to potřebuje nejméně. Čas investovaný do přípravy lidí řešit krizové situace není v žádném případě marný…