Další díl seriálu “11 nejčastějších chyb první pomoci”> je o resuscitaci…Vůbec nejdůležitější dovedností, kterou bychom měli v první pomoci ovládat. Je super, že víte čím se chladí zvrknutý kotník, nebo jaký prášek použít na bolení zubu. Ale pokud nevíte, jak resuscitovat, vážně uvažujte o návštěvě kurzu první pomoci. Svědomí, že jste někoho nezachránili kvůli tomu, že jste neobětovali víkend času a neumíte resucitovat, je bohužel nekompromisní :( Přečtením mého článku se to nenaučíte. Třeba se Vám ale něco opráší…

Špatně & Dobře
Ještě jednou připomenu, že tato práce není kompletním návodem, jak správně provádět první pomoc, ale pouze jakýmsi doplňkem – upozorněním na situace, kde se nejčastěji dělají chyby…
Tato kapitola se tedy váže k životu zachraňujícím úkonům – existuje mnoho publikací, které je perfektně popisují – věřím, že je v oddíle či na kurzu kvalitně nacvičíte…prakticky, tedy ne o nich jen povídat. Protože v první pomoci jde o záchranu života, tedy zajištění jeho životních funkcí. Každý by měl umět provést účinnou resuscitaci!

Kde se tedy dělají chyby a co zdůraznit?
1. Bezvědomí je nebezpečné zejména proto, že při něm dojde k ochabnutí všech svalů. Mimo jiné i těch, které udržují průchodnost dýchacích cest. U ležícího pacienta dojde k zapadnutí kořene jazyka a poklesu měkkého patra.

Tyto struktury vytvoří překážku pro vstup vzduchu do dýchacích cest. Tedy vysoké nebezpečí udušení.Většina bezvědomí je přechodným stavem, jejich primární příčina je řešitelná. Úmrtí v důsledku udušení je odvratitelné. Nejčastější příčinou smrti při otravě alkoholem je vdechnutí zvratků.

2. Po zprůchodnění dýchacích cest se přesvědčíme o kvalitě dýchání, pokud je dostatečná, můžeme bezvědomého umístit do stabilizované polohy (nebo Rautekovi zotavovací). Bezvědomého je nutno trvale sledovat a polohu podle potřeby korigovat. Při zvracení a krvácení z úst někdy pomůže poloha se sníženou hlavou a horní částí trupu. Opakovaná kontrola ústní dutiny bezvědomého je nezbytností. V případě, že má zraněný nějaká přídružná zranění, ošetříme je.

3. Při zástavě dechu a následném dýchání z úst do úst je nezbytné po záklonu hlavy ověřit průchodnost dýchacích cest. Nejsou-li dobře zprůchodněné, umělé dýchání bude k ničemu. Vdechovaný vzduch půjde do žaludku, což může vyvolat zvracení, čímž potřebnou pomoc jen oddálíte. Průchodnost dýchacích cest ověřujeme tím, že při vdechování vzduchu sledujeme, zda se nadzdvihává hrudník. Metoda přiložení ucha k ústům je pouze pro zjišťování, zda raněných dýchá sám od sebe. U zjišťování, jestli vdechovaný kyslík jde opravdu do plic tato metoda nefunguje, protože vyfukovaný vzduch může pocházet i z předtím nafouklého žaludku.

Snad jen pro zajímavost zde uvedu, že zapadlý jazyk se nevytahuje prsty ani uchopený přes kapesník. A už vůbec jej nepřipevňujeme spínacím špendlíkem ke rtům !!! Jak jsem napsal, pouhý dostatečný záklon hlavy vede k tomu, že nadzdvihne jazyk hluboko v krku a dýchací cesta je uvolněna. Možná to znělo vtipně, ale ještě stále informace se špendlíkem koluje (poslední výskyt jsem zažil na zdravotním kurzu od jednoho účastníka v roce 2006, doufejme, že to bylo naposled…)

4. Pro laickou diagnostiku zástavy krevního oběhu není doporučováno vyšetření tepu na tepnách (zdržuje a navíc nemusí laik-záchranář ve stresu a při sníženém tlaku tep nahmatat). Rozhodující bývá bezdeší a mrtvolný vzhled. Dalšími pomocnými znaky jsou rozšířené na světlo nereagující zorničky a také stisknutí nehtového lůžka (po stisknutí zbělá, nezrůžoví-li do 1 sekundy – oheň je na střeše).

5. Kolikrát a co? A kde? : nejčastější otázka : jaký je poměr stlačení hrudníku ku umělému vdechu při KPR? Záleží na tom koho zachraňujete…

Pro laiky bylo nutné vytvořit maximálně zjednodušený postup, stejný pokud možno napříč celým věkovým spektrem, jinak se paměťová stopa a dovednosti velmi rychle ztrácejí. Z toho důvodu byly vynechány anatomické kroky pro určení místa kompresí – masáž se provádí ve středu hrudní kosti – hrudníku.

Pár dalších pravidel :
Stlačujeme do třetiny výšky hrudníku (u dospělého – 4 až 5 cm)
Poměr 2 vdechy na 15 kompresí byl shledán nepříznivým, protože znamená ztrátu 14-16 sekund. Vzájemný poměr byl proto změněn a sjednocen pro laiky a pro celé věkové spektrum s výjimkou novorozenců na 30 : 2 při KPR jedním zachráncem. Pouze v případech, kdy resuscitují dva zachránci, a u malých dětí zachováváme přibližný poměr 15 : 2 (komprese u dětí se provádí jednou rukou s menší silou, maximum u starších vyvinutých dětí jsou 3 cm.)
U novorozenců se zachoval poměr 3 : 1 – není dosud dostatek údajů, aby se poměr měnil, jak bude uvedeno podrobněji dále. Hrudník se stlačuje dvěma prsty nebo pouze palci (pokud ruce hrudník objímají). Dechová frekvence 30x za minutu, vydechuje se obsah nafouklých tváří.

Ve dvou zachráncích při KPR jeden provádí umělé dýchání s počtem 8-10 umělých vdechů bez nadměrného nadechování, zatímco druhý zachránce provádí nepřímou srdeční masáž v počtu nejméně 100 kompresí/min. bez přestávky.

Byl zachován způsob dýchání z plic do plic ústy u dospělých; do nosu se provádí při poranění úst, u tonoucích ve vodě, nebo pokud nelze spojení úst utěsnit.

Při bezvědomí polohujeme následovně : Pacienta v bezvědomí, ale s dostatečným dýcháním je možno uložit – přerolovat do polohy na boku s níže uloženou paží před tělem takže neutrpí tlakem nervově cévní svazek pro horní končetinu – Rautekova zotavovací, nikoli historická stabilizační poloha na boku.
Jinými slovy stabilizační polohou nic nezkazíte, jen je na spodní ruku zbytečně nepřiměřený tlak. Rautekova zotavovací poloha je také na boku s tím, že spodní ruku dáme před tělo a pokrčíme nohy tak, aby se raněný nemohl překulit na záda.

6. Lepší resuscitace bez umělého dýchání než žádná resuscitace.
Může se vám stát, že zachraňovaný člověk nevypadá příliš roztomile. Je pozvracený, nebo máte podezření z nějaké nebezpečné infekce, kterou byste mohli při umělém dýchání dostat.
Je důležité a pochopitelné, že budete myslet na své bezpečí. Doporučuje se vybavit se jednoduchou ventilovou pomůckou, např. obličejovou resuscitační rouškou.
Kdybyste ji neměli, nebo nevěděli, jak použít, pak provádějte alespoň srdeční masáž. I tím pomůžete, bez ohrožení vlastního zdraví…

7. Jak dlouho resuscitovat?
Ukončení je možné ze tří důvodů:
a) při úspěchu (je dobré tu a tam zkontrolovat, zda raněný už sám nedýchá – tu a tam rozumíme 4-5 cyklů…kontrolu provádíme co nejrychleji, je dobré v případě, že jsou dva zachránci, na to předem upozornit)

b) předáním lékaři

c) při vyčerpání zachránce (KPR je fyzicky velmi náročné…)
Při vzorně prováděné metodě se docílí maximálně 30% průtoku krve (v porovnání
s fyziologickým stavem), proto masáž nepřerušujeme. Samotná masáž (bez dýchání) poskytuje minimální naději, ale je lepší než žádná resuscitace. Nelze-li zajistit dýchání (například u hodně poraněného obličeje, nebo z důvodů ochrany zachránce – nemá resuscitační roušku), zkuste alespoň masáž. Zahájenou KPR neukončuj, i když se jeví beznadějně, smrt může konstatovat pouze lékař. Metodiku KPR se lze naučit pouze na modelu (Andula).

8. Zakláníme hlavu při podezření poranění páteře?
Je to nebezpečné. V případě poranění krčních obratlů můžeme zaklonění hlavy zásadně poranit míchu, co povede k neodkladné smrti.
ALE když neuděláme nic, raněný zemře, protože se udusí díky neprůchodným dýchacím cestám.

Dvě možnosti :
Naučit se trojitý manévr – tedy předsunutí spodní čelisti, čímž docílíme stejný efekt jako při záklonu hlavy (napnutí ochablých krčních svalů a nadzvednutí jazyka).
Nebo risknout záklon hlavy (s lehkým tahem za hlavu od těla ve směru osy, aby se od sebe oddálily obratle, už nepovolovat !) s tím, že je lepší aspoň nějaká pomoc než nic…

9. Čištění úst je taktéž častým bludem.
Oblíbené kapesníkové metody a téměř použití zubního kartáčku, aby pacient měl čistá ústa zapomeňte.
Čištění úst, či vytření úst prsty uděláme pouze v případech, kdy je viditelné solidní těleso, které v ústní dutině tvoří překážku umělému dýchání.

10. Shrnutí postupu:
a) Zahájení KPR: Zachránci zahájí KPR v případech: oběť upadne do bezvědomí, je neoslovitelná, nehýbá se a nedýchá. V praxi se používá štípnutí do ucha. Je dosti bolestivé, takže ten kdo nezareaguje je určitě v bezvědomí a potřebuje pomoci. Pozor, do ucha štípejte až potom, co na ležícího člověka promluvíte a trochu s ním zacloumáte, abyste někoho nepřepadli.
Pokud je Vás dost, jeden začne ihned volat sanitku (priority viz jiný odstavec).

b) Začneme jedním vdechem (rychlost asi 1 sekundu, totéž pro pasivní výdech). Může se stát, že se raněný „chytí“ a nebude potřeba zahajovat KPR.

c) Když raněný nadále zůstává bez srdečního tepu a v bezdeší. Zahájíme resuscitaci. Uložíte raněného do polohy na zádech na rovnou tvrdou podložku a zahájíte komprese hrudníku (30 ku 2, ve dvou 15 ku 2). Když bude dva, neklečte oba na jedné straně raněného, ale buďte na opačných stranách. Lépe se pak střídáte.

d) Když jeden z vás vdechuje, druhý zahájí kompresi až po pasivním výdechu. Taktéž je důležité držet hlavu stále v záklonu, abyste nestlačovali hrudník plný vzduchu.

e) Vždy po několika cyklech kontrolujete stav raněného. Přerušit resuscitaci můžete z výše uvedených důvodů.

Výborný vyčerpávající popis je na adrese – http://www.nlk.cz/nlkcz/uvod.php?id_m=482

Modelová situace
Osobně si myslím, že nácvik KPR je ze všeho nejdůležitější. A to ze zjevných důvodů.
Jsou to případy bezprostředně ohrožující život. Případy s nimiž se člověk jen tak v běžném životě nesetká (nějak umotat obvaz kolem vyvrknutého kotníku vždycky nějak zvládneme…).
V takových situací se velmi často propadá panice.
Úplně nejlepší je si sehnat Andulu (umělá pana pro trénink resuscitace, též resuscitační loutka, fantom, torzo. Little Anne; vypůjčte si ji třeba od červeného kříže či od jiného skautského střediska…) a trénujte na ní. Je jasné, že není moc lehko k sehnání, ale když se povede (v nemocnici, u červeného kříže, …) zapůjčit – získané dovednosti laiků záchranářů jsou k nezaplacení.