Další díl seriálu “11 nejčastějších chyb první pomoci” je o šoku…Není o tom šoku, kdy se doslechnete nějakou jobovku, ale o procesu, který může vážně ohrozit život, když k němu nepřistupujeme s respektem a nesnažíte se zastavit jeho rozvíjení…

Špatně & Dobře
U této kapitolky budu postupovat jako u předchozí. Zdůrazním pouze některé body z kapitoly ŠOK – nebude to kompletní návod.

1. Není šok jako šok. Šok je život ohrožující stav, při němž nedochází k dostatečnému okysličovaní všech buněk organismu, ne když se s kamarády díváte na horor a někdo se lekne.
Šok nevzniká zároveň s úrazovým dějem, vyvíjí se v čase. V první pomoci se šok neléčí, ale odvrací, případně se jej snažíme udržet v počátečních stádiích.
Příčinou šoku může být úraz spojený se ztrátou krve, intenzivní bolestí, podchlazením a psychickým stresem nebo stav spojený s náhlou ztrátou velkého objemu tělesných tekutin nebo infarkt s náhlým rozvojem srdeční slabosti.

Tento stav rozpoznáme podle následujících příznaků :
• typické : zrychlený, špatně hmatný tep, bledost (krev se stáhne do důležitých center, špatně prokrvení kapilár > zmáčknutí nehtu), zrychlené dýchání, pocit žízně
• méně typické – pocit chladu, studený pot > neobjektivní

2. Poloha.
a) Je-li postižený při vědomí, přemístěte ho na rovnou podložku tak, aby měl dolní končetiny zvednuty o 15-20 cm.

b) Ztratil-li postižený vědomí, položte ho do stabilizované polohy na bok.

c) Nemůžete-li z jakéhokoliv důvodu přemístit člověka do pro protišokové polohy – můžete se pokusit o bandáž končetin – to znamená elastickými obinadly o konců končetin stažení „vytlačit“ krev tam kde je nejvíce potřeba – trup + hlava.

3. Do příjezdu odborné zdravotnické pomoci (kterou tedy zavoláme;) postiženého neustále kontrolujte. Je dobré, aby u osoby byl stále stejný člověk, aby mohl sledovat průběh jeho stavu a monitorovat zhoršení či zlepšení.

4. První pomoc při zajištění šoku – tzv. 5T – přečtěte si je pozorně a porovnejte s tím, jak je znáte vy. Někdy jsou totiž názvy jednotlivých bodů zavádějící (např. tekutiny – neznamená to podat tekutiny, ale zastavit jejich ztrácení).

Tišení bolesti – tišení bolesti nespočívá v podávání léků proti bolesti.
Snahou tohoto podbodu je zmírnění bolesti. Z hlediska fyzického to znamená odstranění přičiny bolesti ošetřením ran, znehybnění zlomenin… Z hlediska psychického je třeba uklidnit raněného – tedy tišení po psychické stránce – s raněným je třeba komunikovat a utěšit ho (raněného však nelitovat, ani nebagatelizovat jeho stav).
Laik nepodává žádné léky, nástup účinku tablet je pozdní, musí se vstřebat ze zažívacího traktu. U těžkých úrazů se ztrátou krve je prokrvení zažívacího traktu minimální, vstřebání může být záležitostí dvou hodin. Pozdní je i nástup účinku injekcí aplikovaných do svalu. Jediný účinný způsob je aplikace léku do žíly, což je vyhrazeno pouze profesionálům.

Tekutiny – v laické pomoci je nemůžeme nahrazovat, ale bráníme jejich úniku. Toho docílíme zastavením všech viditelných zdrojů krvácení. Zraněný potřebuje velké množství tekutin, ale nelze mu je podat ústy. Tato podmínka platí univerzálně, nejenom pro vnitřní krvácení. Vypité nápoje znemožňují podání anestézie pro riziko jejich vniknutí do dýchacích cest. Tekutiny se podávají formou infuzí (tzv. kapačky). Zraněného lze případně osvěžit vlhčením rtů.

Teplo – organismus musí udržovat stálou tělesnou teplotu, což je spojeno se značným energetickým výdejem. Zraněný nemá žádné rezervy, proto dochází k podchlazení. K zábraně tepelných ztrát nestačí přikrývka, zraněného je nutno izolovat od země (na to se často zapomíná, a přitom do země uniká velké množství tepla) a chránit před vlhkem. Neprodyšné materiály (např. pláštěnka) významně přispějí k omezení tepelných ztrát.
Pozor ale i opačný extrém, raněný se nesmí ani přehřát.
Na horách je dobré nějak zajistit závětří.

Ticho (Klid) – stav zraněného zhoršuje stres. Zatěžující podněty přichází prostřednictvím smyslových orgánů (prudké světlo, hluk, …). Snažíme se tedy zajistit všechny stresující faktory – dostat raněného z místa nehody (pokud to umožňuje typ zranění), zajistit okolní hysterky (= paničtí řvoucí lidé). Lidé (partneři, aktivní), kteří se snaží pomoc a dělají to špatně, „vyšachujeme“ tím, že jim dáme jednoduché úkoly (uvařit vodu, jít vyhlížet sanitku…), čímž je zaměstnáme a dostaneme pryč od raněného.

Transport – [VIZ kap.3.]

Modelová situace
První pomoc při šoku může být příjemnou hrou.
Zraněného namaskujeme velmi lehce – použijeme bílý pudr k namaskování nevolnosti, zraněný se bude lehce třást, slovy nasimuluje rychlý tep, bude rychle a mělce dýchat, můžeme přidělat přídružná zranění jako krvácení, zlomeninu, libovolně.
Laici-záchranáři se pak o zraněného kompletně postarají například formou scénky pro ostatní. První pomoc bude hodně povídací. Je třeba navázat s raněným kontakt, ošetřovat ho a hlídat jeho stav.