Jako malí vlci (= skautská škvrňata) jsme měli heslo : “vlče chodí vždy s otevřenýma očima a ušima…” Něco na tom bude…například o nic nezakopnete, nebo uslyšíte zvonící tramvaj…Ale teď už vážně…

V životě je velmi důležité dívat se kolem sebe…Nevím jestli existuje osud, ale věřím, že je kolem nás plno znamení, které nám mohou pomoc žít, “žít své vlastní sny” (doporučuji přečíst – Alchymista od Paulo Coelho).

Proč si to myslím? Často, a tím myslím velmi často, potkávám lidi, kteří mi nějakým způsobem pomáhají hledat odpovědi na otázky, které si kladu, nebo mi pomáhají činit důležitá rozhodnutí…
Jsem ten typ člověka, který se velmi snadno pro něco nadchne…Není to úplně nejlepší vlastnost, neboť díky tomu opouštím věci, které by stály za dokončení, někdy kvůli hloupostem, které mě oslovily…Náhlá nadšení mohou ovlivňovat rozhodnutí, která dávají směr mému životu…Nadšení někdy způsobuje jistý druh zasleposti a neschopnosti nad problémem uvažovat objektivně…

Kde potkávám ony dobré duše? Všude :o) v metru, v čekárnách, na stopu, ale mnoho jich mám samozřejmě v rodině a mezi přáteli…
Snad nejdůležitější je být otevřený…
Otevřenost však s sebou přináší i nebezpečí…Nemůžete vyslechnout něčí radu a zachovat se podle ní…Je lepší danou věc prodiskutovat s více lidmi a sami z toho vyvodit závěry. Odpovědnost rozhodnutí je jen na vás. To, že jste otevření neznamená, že necháte ostatní, aby rozhodovali za vás, ale jejich myšlenkami se inspirujete, budete přemýšlet nad jejich radami, které většinou vycházejí z osobních zkušeností…

Zmíním pár lidí (osudových setkání), které kdybych nepotkal, bude můj život o mnoho těžší…
- moji rodiče Zdeněk a Ingrid
- spolubydlící Mucha
- bláznivá Maryje
- oldrover Mravenec
- neznámý pán na stopu
- slečna, které jsem pomohl v Praze najít cestu
…. je jich mnoho …. a já jsem tomu rád ….

Běžte a objevte ty své……