Je načase začít psát a ne se jen v duchu vymlouvat, že nemám čas. Dneska se mi povedlo se opět zúčastnit nočního orientačního závodu OBR.
Na poslední chvíli jsem přišel o spoluběžkyni, ale na oříškové prohibici jsem přesvědčil Myšku…

Po celém dni ve škole jsem byl trochu unaven, ale i tak jsem se těšil. V klubovně kdesi u úval se sešlo kolem 25 běžců. My jsme s Myškou měli jasné cíle – neztratit baterku, neztratit se a udělat kladný bodový zisk.

Princip orientačního závodu totiž tkví v tom, že dostanete mapu o ohromným množstvím stanovišť. Každé stanoviště má různou bodovou hodnotu, na některých jsou i kousky map s bonusovými místy. Máte 100 minut na to jich co nejvíce najít a proděrovat si kleštičkama kartu. Poslední vychytávka – kdo přijde po stanoveném limitu, tak ztrácí 1 bod za minutu. Takže není moc těžké přijít o všechny body. Navíc je celý závod v noci, což opravdu prověří vaše orientační znalosti.

U lesa jsme dostali mapu. Vybrali první stanoviště a vyrazili do tmy. Všichni si vybrali na začátku stejné stanoviště, jak už tak bývá a tak to bylo chvilku dost vtipné, jak byl les prosvícen kužely světel.
Celý dav se ale velmi rychle roztrhal a tak jsme za chvilku běželi lesem sami.

Klánovický les je celkem rovina, přepůlená železniční tratí s dokonalými kolmými cestičkami, takže chvílemi nebyl vůbec problém s orientací. Teda jednou jsme zakufrovali, protože jsme přehlídli odbočku, tak jsme pak marně hledali stanoviště v lese ;) Ale nevzdali jsme to a díky Myšky ženské intuici jsme bonusové stanoviště našli.

V tu chvíli nám ale začal zvonit budík a tak jsme s vidinou děsivé ztráty bodů rychle spěchali nazpět. Moc jsme to nestíhali a tak jsem ještě jednou přepočítal, do kdy máme čas, přičemž jsem zjistil, že se mi povedlo nařídit na budíku o 40 minut méně než jsem chtěl, díky čemuž jsme ještě stihli najít jedno zapeklitě schované místo…

Po něm jsme zjistili, že nové stanoviště nemá smysl dobývat a že v klidu dojdeme na základnu. Navrhl jsem na chvíli vypnout čelovky, abychom ověřili neuvěřitelnou adaptaci oka na nedostatek světla, o kterém jsem se ten den učil na přednášce. Bohužel však některé adaptační mechanismy jako přizpůsobování pigmentu v oku trvají až 30 minut, tak jsme viděli prd. Akorát jsme spadli do metr hlubokého koryta od vyschlé říčky, což nás vyděsilo a přimělo si opět rozsvítit. ;)

Jen 4 páry doběhly včas, zbytek už sbíral záporné body. Nejen že jsme skončili s kladným 8 bodovým scorem, toto score nám přineslo krásné 6. místo ze 13 párů. Byl jsem úplně nadšený, ale mnohem více v tom lese, protože jsem si opět vzpomněl, jak miluju běh…

Už doběhly výsledky a fotky a pohled do historie OBRu.