Povedlo se mi letos opět dostat na CVVZ- Celostátní vzájemnou výměnu zkušeností v Ostravě. Překvapilo mě, jak málo skautů tuhle akci zná. Je to akce s největší tradicí v oblasti oddílové práce s dětmi. Možná to bude tím, že to nepořádají skauti.. ;)
V reálu to vypadá tak, že se do obrovské školy sjede velká kupa lidí, kteří se snaží ve své práci s dětmi posunout někam dál..

O přednášky se většinou, není tomu vždy tak, starají ti zkušenější, kteří na CVVZ jedou s tím, že chtějí přispět svou troškou do mlýna. Obyčejní smrtelníci si pak přes internet přihlašují programy, které je zajímají. Letos pro cca 1100 účastníků bylo připraveno 550 programů od 200 lektorů.

Nebudu popisovat celou CVVZ, kterou si prostě každý musí zažít – hledání kompromisu mezi vzděláváním a odpočinkem, některé programy sázka do loterie, spát se chodí jen v sebeobraně, když už zakopáváte o vlastní nohy, když chcete, napumpujete se inspirací ze všech stran, potkáte se s organizacemi, které svou práci dělají všemožnými způsobi, což Vás určitě obohatí…No nic, každý si to musí zažít, sám…

Chtěl jsem tu sepsat jednu myšlenku, která je přeci tak jasná, řekne si každý…Je o zážitcích.
Jeden pohled, který nastínil náš instruktor na plachtění bylo, jak si lidé dneska kupují ohromné zážitky. Byli v lanovém centru, slaňovali, skákali z padáku, jeli divokou vodu…Ale vše s profesionálním instruktorem, díky kterému nemuseli nic umět, stačí v tu chvíli plnit jednoduché úkoly. To je vlastně úplně špatně, protože se ty lidé nic nenaučí. Taky zažijí obrovské věci, díky které jakékoliv menší aktivity budou zavánět nudou, i kdyby to byla mnohem zajímavější činnost. V podstatě rozšíří své relativní chápání zažívání o notný kus dopředu, nedej bože zvýší-li jim to i sebevědomí a příště budou zkoušet tyto “velké” aktivity sami, s tím, že tohle už přeci dělali…

Druhým pohledem, v zásadě podobným, byl pohled instruktora na “Smysluplné projekty pr roverský věk”. U nic v oddíle neexistuje to, že by rodiče platili návštěvu v lanovém centru nebo plaveckém areálu. Opět teorie získávání zážitku zadarmo. Děti si s oddílem na tyto činnnosti vydělávají ekočinností. Řekl bych výborně propracovaným systémem – mapují jabloně, křížky v přírodě, sečou trávu… Penězmi si pak platí zmíněné zážitkové centra nebo expedice. Zaplatí si tak za ně potem a znají jejich cenu…