Píšu ještě téměř zaživa dojmy z pátečního skautského koncertu – alternativy k Polibku múzy (taková skautská soutěž).
Já jsem si to užil trochu jinak, protože jsem dostal příležitost k moderování. Dostal jsem se k tomu úplně po haluzi. Nabídl jsem se jako trhač lístků a kariérně vyskákal na pozici moderátora.

V malinkatém sálu cca pro 200 lidí zahráli postupně Mušilov, Merf a jeho Lajka vzhůru letí a Směr jih. Hudební výstupy doplnil Kytka projekcí fotek z Paříže a také Mušilov svými povídkami.

Z moderování jsem byl nervozni, protože už mě od rána trápila rýma a bolení hlavy. Chtěl jsem na blog umístit poznámku o tom, že jsem v těhle věcech našel polohu mezi improvizací a předem připraveným scénářem.

Nejsem ani schopen přípravy, ani příznivce předpřipravených dialogů, které vždycky znějí trochu nepřirozeně. Ale také nejsem bravurním improvizátorem, který střílí jeden for za druhým. Jsem mezi.

Před koncertem jsem si vyzpovídal interprety, abych trochu tušil, co mám všechno uvést. A pak v podstatě 10 minut před výstupem, kdy Vás stres faktor dožene k výkonu, sepisoval body, o čem bych měl mluvit.. V těch chvílích mě napadá nejvíce vtípků, které pak na podiu použiju…

Není lepší pocit, když jste obklopeni zvukem z odposlechu…Doporučuju ;)