Myslím, že k dopsání tohoto článku se donutím jedině tak, začnu-li publikovat to, co už jsem sepsal…Psát si cestovní deník už přímo na cestách se rozhodně vyplatí. Zpětně už nic dohromady nedáte (díky Muschka za ten nápad…) – důvod, proč jsou sepsány pouze dva dny expedice.. ;)
Nahlédněte do našeho cestovního deníku z naší návštěvy italských dolomit…Čtení to bude zajisté vyčerpávající. Určitě však nevynechejte rozpočet na konci a místa na spaní, které vás v budoucnu mohou inspirovat k podobnému podniku…

Den první

28.7. 16:16 – Tak a je to tady. Vyrážíme…Složení naší vysokohorské posádky- já, Kecish a Hup a náš vysokohorských vodič auta Prďka. Ten je na počátku výpravy překvapen, kolik jsme si zabalili věcí. Z našeho zkušeného pohledu (zkušenosti nabrané čtením dobrodružných výprav na internetu;) samozřejmě jen to nejnutnější… Jeho výraz na přeplněnou lagunu (auto) nepostrádá zděšení. Já však věřím, že ani jedna tatranka nevyjde nazmar… :o) Hup vzal dokonce sklenici medu, ale u Delvity, kde si Prďka nakoupil jen to “jeho nejnutnější”, potom, co jsme ho přesvědčili, že se z našich zásob uživí, jsme jí během Prďkovo nákupu schovali do křoví, aby nenadával, že vozíme fakt blbosti.
Natankovali jsme plyn, nebo nafoukali? (prý když dojde, tak Kecish doplní :o) A odtud rovnou na Cheb směr Itálie. Bomba plynu nám vyšla akorát do Irschenbergu, kde za 61 centů za litr jsme opět dofoukli plnou nádrž.

28.7. 24:00 – Dorážíme na místo, na tmavé místo s obrysy hor proti nebi. Cesta utíkala celkem rychle, překvapilo nás, nepříjemně, celné kousek za Italskými hranicemi (8 Eček). Ke spaní posloužilo “schované” místečko na polní cestě kousek nad St. Christinou…Za nouzového osvětlení jsme se natáhli kousek od cesty.

Den druhý

29.7. 5:30 – Mám chuť vstát, ale kluci nesdílí můj názor (v deníku se vylíčím samozřejmě vždy v tom lepším světle – jako např. teď že jsem ranní ptáče…).

7:05 – Vylézám ze spacáku a přemlouvám je s větším úspěchem…Mají celkem mokré spacoše, rosa tu padá opravdu vydatně…Chvilku se rozkoukáváme a pak nejistě jedeme k Piz Boe. Během chvíle se objevíme na mapě a pak už s jistotou míříme na výchozí bod.

8:24 – Snídáme u lanovky Funivia selbam Sass Pordoi. Je tu epesní parkoviště, takže asi budeme vyrážet odsud…Je tu krásně…Snídaně se protahuje o doplnění vody, návštěvu záchoda a nákup mapy.

stručný časový hramonogram výstupu – neboli SČHV
9.15 – start od lanovky
10.37 – pod nástupem na Cesare Piazetta (čekačka – před námi 12 lidí)
11.05 – start výstupu
13.50 – vrchol PIZ BOE
14.15 – start poklesu
15.05 – Rifugio Forcella Pordoi Hütte
16.25 – zpět u lanovky
do 22.00 – hledání spacího místa a žrádlení na odpočívadle
22.15 – večerka (area PIC NIC u hotelu Malga Ciapela ve stejnojmenné vesnici pod kopcem Piz Guda (kousek odtud je i camp)

Podrobný zápis den poté:
Včera to byla pohodka…Od lanovky jsme vycházkovým krokem po silničce dorazili až k pomníku Ossario te. Kriegerdenkmal, udělali první skupinovou fotku a ostrým tempem spěchali k nástupu na ferratu CESARE PIAZETTA. Kluci mě sprdli za mé tempo a tak jsem se přesunul na poslední místo a vyfasoval foťák. Po cestě 30 min. před nástupem jsme potkali pitelný potůček – zaplaťpánbůh.
Pod ferratou byla pěkná fronta a tak jsme chvilku čekali. Prďka si čekání zkrátil tím, že jedné ženě, která byla na ferratě poprvé dělal fyzickou dopomoc a ukazoval jí, kam má šlápnout, abychom se tam dostali i my…
Prvních “150m extrémně téžkých” bylo velmi zajímavých, jelikož jsme pořád odsedávali (díky paní!). Po 100m se nade mnou začaly ozývat divné zvuky. Přehoupnu se přes hranu, abych viděl, o co jde, a na celkem rozlehlém plácku vidím jednoho Čecha, jak celkem efektivně blije (jo když někdo neodhadne svoje síly, s tím jejich průvodcem bych fakt chtěl jít…Česká výprava, jsou na ferratě poprvé a lezou tohle, navíc jejich průvodce leze bez zajištění, takže když to nezvládne, tak jsou opuštění, no mazec)…Rychle jsme opustili toto místo, čímž jsme se dostali i před paní a ferratka se ihned zdála krásnější…Potkali jsme další zajímavé místa – třímetrový komín (s báglem to bylo dost těžký), 5m mostík a taky jednu stěnku, kterou jsme se rozhodli vylézt čistě…Celkem rychle nás došla skupinka Pražáků, obzvlášt jejich vůdkyně měla rychlé nožky…Asi po 2 hod. jsme měli ferratu za sebou a čekala nás jen chodička k vrcholu. Tam bylo ale celkem přelidněno a tak jsme se jen najedli a razili dál.
Dolů po 647 a o kousek níž po 627 směrem k lanovce…Tohle místo na mapě mi není úplně jasné, čekal jsem pořádnou sestupovou ferratu (ale asi jsme nenašli nástup :-(
Celkem rychlým tempem jsme sestoupili k chatě pod lanovou, kde jsme chvíli poseděli s Pražáky, nechali se doporučit pár cest a vyrazili po suťovisku k autu. Sbíhání bylo velmi inspirativní ;)
U auta jsme se občerstvili, vyměnili si botajdy a pak jeli hledat spaní. Hledání jsem kompletně prospal :o) Ale nakonec Prďka našel finální místo – AREA Pic NIc pod Piz Guda…Než jsme vyrazili se spacáky zalehnout, strávili jsme poslední chvíle na odpočívadle o kus níže, kde jsme se výborně najedli a pak vyrazili na náš piknikový koutek, kde jsme vedle laviček usnuli spánkem spravedlivých. Nepršelo, pohoda…