Ještě teď mám husí kůži. Pozval jsem letos před svátky mamku do Prahy na výlet, ještě než odjedu domů na Vánoce. V plánu byla výborná opera Samson a Dalila v národním divadle. Chtěl jsem ale mamce přichystat ještě jedno překvapení, a tak jsem jí vzal do mořského světa, o kterém se jednou doma zmínila kvůli žralokům…

Je to tam naprosto úžasné. Celý mořský svět je vlastně jedna obrovská mořskými potvorami vymalovaná místnost. Osvětelná do hodně tmava. ;) Všude jsou malé akvárka a pár obřích s kotvou, nebo potopenou lodí…

V krásně nasvícených akvárkách jsem nemohl přehlédnout “Nema”, která se zajímavě rochňal v sasankách. Nebo murény, které s tím svým hnusným úšklebkem cively ze svých skulinek.

Mou pozornost silně upoutalo interaktivní hrací pole. Ze stropu na speciální podložku cca 5×4 metry byla promítána voda s rybama. Když po něm člověk přešel, tak rozvířil vodu, jako kdyby prošel kaluží a ryby se lekly a uplavaly…Bylo to na celem citlivý detektor pohybu, takže to přesně snímalo, kudy jste prošli a jak rychle…Byly tam ještě nějaké další hry jako rozkopávání mušlí na pláži…Kdyby po tom plácku neběhaly malé děti, jistě bych tam nějakou chvíli strávil… ;)

Zlatý hřeb návštěvy byl jistě žralok písečný a bílocípý. Nebyl to žádný obr, ale i tak mě po celou dobu pozorování mrazilo po celém těle. Vzpomněl jsem si, jak jsem kamarádům vyprávěl vychytávky, jak se ubránit před žralokem. A jak jsem tak na něj koukal, uvědomil jsem si, že i před tímhle malým chudáčkem, bych neměl nejměnší šanci.

Je to moc příjemná návštěva, doporučuju všem, pokud se teda běžně nejezdíte potápět do moře… ;)