Všimli jste si, jak venku foukalo! Miluju vítr. Je to nejlepší živel. Však to srovnejte. Voda je tajemná, často studená, hodně lidí utopila. Země vám asociuje to, že každého z nás jednou zahrabou. Oheň pálí a ničí lesy. Já vím, argumentuju zaujatě. Hlína, když je zalévána vodou, dává jídlo, které si opečete na ohni, za což jsem jako milovník pochutin vděčny, ale vítr…
…představuje dynamiku, lehkost, hravost. Není nad pocit, když zavřete oči a vítr si pohrává s vašimi vlasy (s mými už taky, měl bych se ostříhat ;). Nebo když sledujete točící se listí v zákoutí mezi domy. Vítr dává vzniknout líbezným meluzínám. Vítr jako společník, když Vás tlačí při jízdě na kole. Vítr jako trénér, když vám jízdu na kole jízdu ztěžuje. Teplý vánek vás vytáhne z podzimní nálady. Roztáčí mlýny, napíná plachty, unáší draky, a taky mraky. Bez větru by byla krajiná mrtvá a tichá.
Miluju vítr, i když mi odnese čepici, i když náhle nemůžu popadnout dech, i když mi nafouká prach cest do očí, i když přináší mraky s deštěm, i když přináší průvan…
Těším se až přijde další dávka foukání…
No comments