Tak jsem se právě vrátil z města. Nějaká sličná slečna mě v metru požádala, jestli bych nepřispěl na děti bez úrazu. Ledabyle jsem ji odmítl nacvičeným gestem, stejně jako odmítám žebráky, prodejce telefonů (prý je nejrychlejší říct: “Nemám telefon” – úplně se prý vyděší.. ;) a lidi s dotazníky. Pak mi to ale začalo šrotovat v makovici…

Na co že bych to vlastně přispěl? Proč bych měl přispívat dětem, které jsou bez úrazu? Nemyslela ona, abych přišpěl preventivně na děti, aby k žádnému úrazu nedošlo? To se z těch peněz budou platit superchůvy, které budou mít oko na každé straně hlavy a budou na hřištích dělat dohled? Nebo se za ty peníze odstraní všechny nebezpečné předměty z českého království stejně jako růže od spící princezny?

Možná bych měl tyto lidi vyslechnout. Možná bych je neměl odmítat, protože kdo ví. Třeba zítra potkám někoho, kdo založil nadaci proti smůle. A to se přeci musí podpořit!