Mám kamarádku, která svému klukovi darovala sbírku povídek. Většinu stáhla z internetu, ale jednu napsala sama. V knížce byla soutěž, jestli uhodne, kterou z povídek psala ona sama. Uhodl než stačili ujet 2 stanice metra. Tvrdil, že by to poznal, i kdyby sto lidí napsalo pět vět, tak mezi nimi pozná ty, které by napsala ona. A to je výzva, ne?

Požádala tedy své kamarády, aby jí poslali pět vět na téma SLUNCE. Chci jí taky pomoct, a tak chci poprosit všechny, co si tento článek přečtou, jestli by do komentářů napsali svých pět vět o slunci…
A taky – zkuste uhodnout, které z následujících pětivětí jsem psal já… ;))

I.
Slunce je jako kopretina
myšlenka v hlavě ukrytá
stejná a přesto něčím jiná
zakuklená i rozvitá

Tak jako sny vždy ráno vsává a večer opět uléhá

II.
Nevím,čím to,ale dnes jsem se vzbudila časně ráno a již jsem znovu nezabrala. Po chvíli váhání jsem se vyštrachala ze spacáku a vykoukla ze stanu.Nad horskými vrcholy se proháněly mraky,ale zde v údolí se ještě válel mlžný opar.Na trávě a horských kvítcích ulpívala rosa a to znamená,že dnes bude krásný den.Během mého rozjímání se nad vrcholy hor vyhouplo krásné žluté slunce a svými paprsky ozářilo protější štít.Hned se mi nálada vylepšila a si začala představovat jak šplhám vzhůru.

III.
Sluničko svítí, já musím jíti za pannou. Jablicko dobre, slivovicka voni, slunko sviti. Prijde milý, pohladí mě. Teplo, jaro, obloha blankytná.

Slunce je svině kulatá, co mi denně pere do hlavy. Kazí moje nápady. Ale stejně mi nejde do hlavy, že mi někdo žere ty moje nápady.

IV.
V zimě je ta žlutá potvora pořád někde schovaná, a i když není, stejně je zima. Na jaře slunce dává život mnoha květinám, co mi smrdí pod oknem. V létě je to teplý kulatý nesmysl, díky kterému už se zase potím. Na podzim se marně snaží vysušit všudepřítomné bláto a kaluže. Ale jinak ho mám docela rád.

V.
Slunce svítí… Stíny kreslí na zemi dlouhé čáry a skývají co má býti skryto… Jen starý hvězdář nic z toho nevidí. Slunce mu již dávno vypálilo zrak.

VI.
Docela obyčejná, žhavá koule, téměř bezvládně vláčena bezútěšným časoprostorem.
Její smrt je nevyhnutelná a cesta bez cíle.
Na nesmyslné pouti odnikud nikam ji nečeká nic než nástrahy a smrt.
A přeci právě ona se stala nepostradatelnou součástí našeho života i důvodem, proč ptáci ráno zpívají.
Jejích netušených 15 minut slávy však jednou uplyne, aniž by měla sebemenší šanci uvědomit si, že ji někdo někdy láskyplně nazýval Sluníčkem.

VII.
Můj spolužák dostal ve druhé třídě na základce trojku z kreslení jenom za
to, že nakreslil Vltavu hnědou, nebe šedé a slunce oslnivě bílé. Učitelka
mu řekla, že řeka i nebe je modré a slunce žluté. Když vás rodiče
vychovají v úctě k učitelce, působí pak takové nesrovnalosti v hlavě
malého školáka zmatky. Teď jsem už dospělá a vidím to zase jinak.
Podívejte se někdy přes bílou studentskou pečeť na slunci a zjistíte, že
slunce může i chutnat.

VIII.
Slunce. Po generace uctivano jako darce zivota, svetla a tepla. Od
sumeru, pres babylonany, egyptany, reky až po kelty i germany. Pro
nektere to byl kocar slunecniho boha, pro jine buh samotny nebo vec ci
bytost stvorena bohy, aby pomahala lidem. Lide se s nim pravidelne
setkavali od pocatku veku, nejprve jako se samozrejmosti, pozdeji se
zacali zamyslet nad tim, co to vlastne je, kde se tu vzalo, jakto ze
zapada na jedne strane a objevuje se na strane druhe…

IX.
Kdysi dávno mělo slunce modrou barvu. Ozařovalo pterodaktyly, stegosaury i jinou pravěkou havěť, a místo zlatých odlesků jim malovalo tváře do sytě modré barvy moře. Většina lidí se domnívá, že pak přišla doba ledová. Ale zasvěcení vědí, že sopka Yg která zabírala 80% povrchu planety Země vybuchla a zalila svět proudy tekuté lávy. A slunce se v tom žáru zhlédlo natolik, že od té doby svítí žlutě, oranžově a červeně, jako láva z nejhlubšího nitra země.

X.
Před lety jsem jednomu ze svých srdíčkových přátel začala tvořit sbírku „sluncí“. Sluníčka se rozrůstají a my společně vzpomínáme… Na „park přátelství“, na vodácký výlet, na narozeniny, Vánoce… Vzpomínky nám provázejí na každém kroku, někdy rychleji, někdy pomalu… Někdy ve vhodnou chvíli, nebo naopak…..

Tak co myslíte, která je moje? :-)