Měl jsem to štěstí, že mě Xanda přemluvil i přes mé výmluvy na pomaratonské bolesti nohou. Navštívili jsme koncert sboru Cantuta a sboru fakulty humanitních studií. Na Aniččino přání zde věčním rezenci na jejich výstup.

Zprvu, protože vím, že si to členové sboru budou číst, bych chtěl apelovat na změnu názvu z Cantuta na Cantata. Je to mnohem melodičtější. Nebo můžete používat Canlala..;))

Ke sboru fakulty humantních studií snad jen podotknu to, že jsou na správné cestě. Přidají-li do repertoáru více nelidových písní a pár mužských hlasů, přijdu se na ně rád podívat.

V každém sboru nejde jen o hlasový projev, ale jde o něj především. ;) A ten byl výborný. Cantuta není skupina zpěváků, ale opravdu sbor. To znamená, že slyšíte písničku zpívanou “jedním hlasem” a ne projev mnoha pěvců. Navíc celé spojení hlasů je velmi pestré a barevné. Od ženských frekvencí po chlapské brumlání (omlouvám se za absenci hudebního názvosloví, myslím, že jsem chyběl v hudebce, když se to probíralo).

Co se týče repertoáru – byl velmi příjemný (=lidovek bylo vyváženě;). Nejvíce mě Cantuta potěšila písní “Sedlák jede”. I když byly písničky představeny vtipným komentářem, nepamatuju si ani jeden název, takže k tomu jen dodám, že se mi líbila ta poslední pomalá před rychlými písněmi a také ta náboženská.

No a abych jen nechválil mám výtku k pohybové stránce. Od sboru se moc neočekává, že dojde k nějakému výraznému pohybovému projevu. Volil bych buď konvenční přístup (naprostá strnulost) nebo rytmické hupy či dynamické pohyby. No hlavně jednotně. ;)

Jsem rád, že u Cantuty neplatí spojení skautský = neprofesionální. Celý jejich koncert byl více než příjemný na uši, i na oči. Z působení na ostatní smysly snad lze vytknout jen hmat, ale to vyřešily poddušky, které jsem nashromáždil z naší řady. ;)

Dodatek :
Mílo : K dokonalosti už chybí opravdu jen ta taktovka. ;)
Aničko : Stále nechápu, jak je možné, že jsi jim to nekazila (tento vzkaz je jen pro Aničku…;)