Pozdrav z Manchesteru

Jsem za vodou…A to doslova. Jsem uz dva dny v Anglii. Trochu zklamany, ze na pokoji nechytam free-wifi, ale co uz. V knihovne je net zadarmo. Zrovna ted tu je plno lidi, tak pisu jen pozdrav. Zazitky z cesty, z mesta a z prace dodam v prubehu… :]

Prvni dojmy

Je asi zvykem z každého zahraničního pobytu učinit několik závěrů a hlavně potvrdit či vyvrátit veřejně známé předsudky. To o Angličanech nejde tak jednoduše. Občas se mi zdá jakoby se sem nastěhoval celý svět.

Není úplně jednoduché potkat pravého angličana, existuje-li nějaký. :-) Bydlím se sestřenkou – tedy s Čechy. Pod námi stříhají vlasy Pákistánci, naproti mají obchod Poláci, v práci dělám s Portugalcema a s Peršanama. Na každém rohu jiný národ.

Mé první dojmy z Manchesteru jsou skvělé. Čisté město, všude červené cihlové domy. Bydlíme v domku u rušné ulice. Máme pokojík v podkroví. Jak jsem řekl bydlíme u sestřenky. Takže je tu rušno.

Co se týče angličtiny, tak si připadám přihlouple. Britskému přízvuku místy vůbec nerozumím. Ještě že mám sedmiletou neteř, která tu už dva roky chodí do školy. Naučila mě už celkem dost věcí a vzhledem k tomu, že si spolu často hrajeme a ona ráda mluví anglicky, pochytil jsem už plno věcí. Tak doufám, že většina z nich nebude výmysl, jak to malé děti rády dělají.. ;) Ale je pravda, že se to zlepšuje. A vzhledem k tomu, že si Angličané potrpí na small talks, tak se člověk často s někým dostane do řeči – v obchodě, v kostele, na ulici, při čekání na metro, prostě často.

Děje se tu toho kolem děsně moc, nedokážu shrnout těchto pět dní do krátkého článku. Takže o dalších věcech zase někdy jindy. Třeba o našem výletu do centra, o mých prvních dvou dnech jako kuchaři nebo večerním mytí záchodů.. ;) Bude toho dost.

Hromadna doprava

Mám další kolo.
Hromadná doprava tady v Manchesteru je drahá. A kdyz píšu drahá, tak opravdu myslím drahá. Příklad : pětiminutová jízda autobusem nás stála 40 korun. Půlhodinová cesta tramvají do centra stojí přes 60 korun. Zpáteční jízdenka do mé teď už bývalé práce stojí [cca 70 minut] stojí 180 Kč. Nabízí tu výhodné slevy jako celodenní jízdenka na autobusy 160 Kč, celodenní jízdenka na metro 200 Kč, nebo celodenní jízdenka na cokoliv 320 Kč…:]

Na protest proti těmto cenám jsem se rozhodl, ze si koupím kolo. Nové tu stojí od 4000 do aleluja, ale na nedělních trzích se dají sehnat starší levnější kola. Samozřejmě i levné kradené, ale já jsem jel na trh…

Výběr byl překvapivě velký a tak jsem hledal nějaké starší kvalitnější za rozumnou cenu. Vybral jsem krásné horské kolo za 1400 Kč. Naprosto bez chyb. Všechno až na trochu rezavé lanka a ojeté brzdící špalíky bylo v pořádku. Z nákupu jsem byl nadšený, i když jsem na něm v dešti hledal cestu domů… :]

Zatím jsem díky němu ušetřil 9 liber [360 Kč] – za dva dny. Ale myslím, že se tato investice velmi rychle vrátí. Teda možná. Už se mi totiž povedlo vytvořit osmu na zadním kole.

No oni jsou totiž Angláni úplně hrozní. Všechno tu mají naopak – kohoutky v koupelnách [dokonce oddělené...], dopravu, a i brzdy na kole. S dopravou jsem se vypořádal lehce. Jezdit vlevo není těžké. Trvalo mi pár minut než jsem se aklimatizoval a pak už bylo všechno v klidu. Zapomněl jsem jen jednou, když kolem mě nebyly žádné auta, aby mi to připomněli.. :]
Ale abych se dostal k té osmě. Jel jsem z práce do druhé práce a měl jsem ještě čas. Bylo po dešti a já jsem narazil na nějaký park. Dostal jsem hroznou chuť hodit na mokré trávě smyk. Kdo miluje kola tak jako já, ví, jak je skvělé vystřihnout hodiny bez strachu o pneumatiku. :) No tak jsem to rozjel, vletěl na trávník, přikrčil jsem se a instinktivně ze všech sil zmáčkl pravou brzdu. A ona to byla ta přední. Ani jsem nezaregistroval, co se stalo a už jsem letěl. Krásně přes řídítka, za mnou kolo. :) A tak jsem si pořídil takovou osmu, že mi škrtalo kolo o rám.

Teď už je to ale v klidu, protože jsem ho trochu vycentroval kombinačkama. Jiné nářadí tu nemám. A centrovací klíč („spoke“ myslím) tu stojí 5 liber!

Blbosti už tedy nedělám. Doufám, že o něj tedy nepřijdu cizí rukou. Časem dodám fotku.. :) Už se těším až na něm za chvíli vyrazím do práce…

Parky a sport v Ecclesu

Dneska jsem po návratu z Trafford centra, kde jsme kupovali lístky do kina na Harryho Pottera, vyhlásil hledání parku, konkrétně takového, kde se sportuje.

S travnatou plochou je to v Manchesteru celkem bída. Nabral jsem nedávno z Travel shopu (místo, kde Vám poradí s dopravou po městě) pár map (dávají je tam zadarmo), abych se lépe seznámil s okolím. Vybíral jsem parky po okolí a prozkoumával je. Po dnešním zhruba 15-20 kilometrovém okruhu můžu shrnout poznatky o zelených plochách v okolí. Je to zlé.

Člověk se tu setká buď s neprostupnou a neudržovanou zablácenou džunglí, s krásnými oplocenými travnatými plochami škol nebo obrovských golfových hřišť, s krásnými trávníky 2x3metry před každým domečkem, nebo trávníky ve veřejných parcích, které jsou zpravidla zřetelně podmáčené. Nic ve stylu živoucí Letná plná sportovců.

Probíhal jsem malými i velkými ulicemi. Sobota 4 p.m. Nikde ani noha. Sem tam pejskař nebo člověk starající se o svůj živý plot. To samé v parcích. Příjemná změna, vyjímka potvrzující pravidlo, nastala u parku Victoria, kde šest dětí hrálo fotbal na betonovém plácku. Potěšením na duši byl cíl mého výletu – Clifton country park, kde se překvapivě vyrojilo už více lidí. U rybníka krmili kačeny, blbli na prolejzkách, jezdili na kolech…V pozadí sice znatelně hučela dálnice, ale co naplat, tady je to běžné. Pravděpodobně jsou všichni v nákupních centrech…

Se sportem a travnatými plochami je to tu naštýru..Ale třeba mě Manchester něčím překvapí. Na zítra někde domluvil Marián fotbálek s klukama, tak jsem zvědavý.
Na druhou stranu stromů a keřů jsou tady mraky. Někdy se divím, co jsou ti lidé ochotní mít na zahradě. Snad aby si s ostatními neviděli do zahrad…?

Po 14 dnech

Mam jeste nejakych 20 minut, nez skonci ma 45minutovka na internetu. Cekal jsem, ze budu stihat psat vice clanku, ale nejak se k tomu clovek behem dne nedostane.
Vsechno se zatim dari skvele. Ponorku s Kackou zatim nemame. :] Vcera jsem dal vypoved v jedne ze dvou praci, tak ctvrtek a patek zasvetim hledanim prace. Koupil jsem si kolo, ktere jsem vcera po malem padu uz musel opravovat. Nasli jsme dva kluby, kde se uci a tanci salsa. Jsem neuveritelne rozezrany. Zvysila se nadeje, ze prestane na par dni prset. Kdyz se zadari, tak se v nedeli dostaneme do prirody. Vcera jsem mel prvni tocene pivko. :]

Práce v Manchesteru

Práci v Manchesteru jsme sehnali po haluzi. Tedy díky sestřence. Myslím, že není vůbec jednoduché sehnat brigádu.

Teď se nám práce ustálili v této podobě :
Oba s Kačkou uklízíme večer od pondělí do pátku tři hoďky záchody v jedné třináctipatrové budově s kancelářemi. Šárky bývalá práce, kterou nám přenechala.
Já se zatím tři dny v týdnu učím na kuchaře v jednom TakeAway. Až odjede sestřenka, tak jí zcela nahradím šest dní v týdnu. Už jsem se zvládl naučit, co se kde nachází, rychle umývat nádobí, krájet celé spektrum zeleniny. Ale ten poslední krok – naučit se všechny ty druhy jídel, které tam jsou, bude celkem výzva. Každopádně teď už vím, co je to v práci nestíhat. Když padne 12 hodina, nevím kde mi hlava stojí a co mám dělat dřív. Tahle práce je ale geniální v tom, že máme dovoleno ujídat, což je více než úžasné – takže se pořád cpu zeleninou a masem.. :)
Kačka mimo uklízení stojí pátek a sobotu za barem. Už se naučila vařit všechny druhy kafe.. :)
Přes týden také jezdí tlumočit pacientům v nemocnicích.

Zkoušeli jsme ale hledat jiné práce. Minimální mzda je tu 5 liber za hodinu. Velmi dobré platy se pohybují kolem 15 liber za hod. Práce se tu dá získat v Jobs_centrech, které mě zaujaly dotykovými obrazovkami, kde i úplná lama lehce vyhledá v databázi volná místa tříděná podle mnoha kritérií včetně oblasti. Konkrétní nabídky se dají okamžitě bezplatně vytisknout. Plno volných míst člověk najde v novinách. A sem tam se dá zahlédnout inzerát ve výloze – většinou dobře viditelný. Problémem je, že většina těchto prací je na plný úvazek. Takže brigádník utře. Takže jsem docela rád za to, co teď máme. Hodně prací se nese v ústní podobě, tedy z doslechu. :)

Co jsem ještě nevyzkoušel, ale doufám, že se k tomu dostanu, je objevit nějakou nástěnku na vysoké škole. Přece někdo musí rozhazovat sítě mezi vysokoškoláky.

Co se týče papírování. Do 90 denní pracovní činnosti člověk nepotřebuje pracovní povolení. Co po člověku ale bude zaměstnavatel pravděpodobně chtít – national insurance number. Je potřeba si domluvit appointment, který zatím nevím, jak vypadá, protože jdu na něj zítra.. :)
Také je potřeba si založit account v bance, který banka založí na základě dokumentu od zaměstnavatele, který Vám ho dá až potom, co mu ukážete national insurance number, které Vám vystaví jen na základě potvrzení od zaměstnavatele, že pracujete. No prostě byrokracie… :)

Zijeme…:]

Moje aktivita na blogu opet ustala. Porad mame na praci plno veci. Cas tu obcas plyne neuveritelne rychle.
Dnes jsme urcili den naseho odjezdu. Pulka srpna. Ne ze by zacala ponorka, ale duvod nasi navstevy – vydelavani penez – se nedari tak jak bylo v planu. Vcera i dneska jsem si se sefem vymenoval nazory ohledne meho platu. Dneska jsme rozvinuli debatu i na tema: Pavle, nevypadas stastne.. :] No nic, myslim, ze se o tom zminim v clanku prace v anglii… :]
Nicmene chystame se na jeden mensi a jeden vetsi vylet, tak snad vsechno vyjde a my se v poradku dobojujeme do cech… :]

Pár slov z výletu do Lake district

Já myslím, že k tomuto výletu napíšu více slov než jen dnešní krátký exkurz do taktik boje s tamější přírodou…Byl to jeden z mála výletů, kdy jsme vyrazili do drsné přírody nepřipravení. K přenocování dvou nocí nám měly posloužit dvě malé igelitové plachty, celta a karimatka.
Jo a vlastně dva deštníky. Poprvé v životě jsem vyrazil do přírody s deštníkem na batohu a musím říct, má to svoje výhody…

Zmíněné vybavení by možná stačilo, kdyby se příroda nerozhodnula, že obě noci bude pršet. Co Vám mám povídat. Mimo to, že jsme se krčili po miniplachtou a nechali se ukolíbat bubnováním kapek do deštníku na hlavou, na nás útočila slimáčí armáda.

Docela chápu Kačku proč tak vykřikla, když se v noci probudila a měla ve vlasech tři slimáky…Po návratu z anglie vyšel v deníku MF Dnes návod, jak se zbavit slimáků. Je to spíš návod na dlouhodobější likvidaci, my přidáváme návod na tu krátkodobější…A taky, kdyby Vám stál v cestě BÝK – návod na jeho zneškodnění…Kdybyste to někdo nedal – tak to znamená – čekat, čekat, čekat..dokud ho to nepřestane nudit a neodejde…

Z historicky neznámých důvodů již článek nebyl nikdy dopsán…:)