Mít dobrý zrak je fajn. Já to štěstí nemám. Patřím mezi brejlouny. Donedávna to nebylo tak hrozné, stačilo skla občas nasadit na přednášce. Na běžné koukání po slečnách mi stačil můj zhoršený zrak.

Co vidím jako můj osobní, ale zásadní problém, je ztrácení brýlí. Je to vlastně nereálné o brýle nepřijít.
Nejdřív jste ve fázi, kdy ještě celkem slušně vidíte. Jakmile brýle někde odložíte (v bazénu, na stěně, na přednášce…), nemusíte si hned všimnout, že je nemáte na očích, a bez problému bez nich odejdete.
Pak člověk postupně přejde do fáze, že už nevidí tak dobře jako dřív, brýle nosí častěji. Jakmile je však někde položí, nemůže své brýle bez brýlí najít.. ;)

Já už pomalu přecházím do druhé fáze. Za posledních 14 dní jsem své brýle postrádala třikrát. Nejdřív jsem je nechal na louce vedle obchoďáku, kde jsem odpočíval. Tam jsem se vracel až druhý den (první fáze).
Pak jsme byli na výletě na Šumavě. Honil jsem se s naším potrhlým Wiliamem (pes) a brýle někde potratil. Naštěstí jsem se ihned potom pokusil něco zaostřit v dáli a rychle si všiml, že brýle nemám (druhá fáze). Naštěstí se mnou byli další hledači, kteří brýle nepotřebují a brýle mi na poli našli.. ;)
Třetím případem byl teď čtvrtek, když jsem je nechal ve sprše na háčku. U pokladny jsem se snažil zaostřit na dobroty, které tam prodávají a došlo mi, že nic nevidím (druhá fáze) a pro brýle si rychle doběhl…

To bylo veliké štěstí. Ne vždy mám takové štěstí. Už mám třetí brýle.
První mi kamarádka zabalila ve stanu. Brýle byly vejpůl.
Druhé jsem prostě někde zapomněl.
U těch nynějších jsem zatim ztratil jen krabičku.. ;)) Třeba už mi zůstanou, když už teď lépe vidím, že nic nevidím…