Po včerejších 40 km na kole, kdy se mi vrací vzpomínky na mé naježděné kilometry, zjišťuji čím dál víc, jak moc mi kolo chybělo. Můj dnešní výlet byl spíše pracovní cestou, neboť jsem se po 10 hodinách v práci musel nějak dostat domů – při cestě jsem formuloval nějaké cyklistické zákonitosti.

Když fouká vítr, tak vždycky proti. Úplně to popírá zákonitosti, které nás ve škole učili. Předpověď počasí se sestavuje na základě satelitních snímků. Nicméně se nepozorují mraky, ale směr jízdy cyklistů, ze kterých se odvodí výsledky. :o)

Když ujedete 10km okruh a vratíte se do místa, odkud jste vyjeli, můžete si být jistí, že větší část cesty byla do kopce.. Člověk nechápe, kde se kopce berou. Za každou zatáčkou člověk očekává vrchol. Často je skrz stromy vidět obzor, a stejně se za zatáčkou vyloupne prudký kopec..

Nainstalované blatníky jsou vždycky moc krátké. Déšť je snad nejhorší počasí na kolo. Proti zimě a větru se dá obléct, ale déšť se dostane všude..

Nemáte-li duši či lepení, píchnete.. Máte-li lepení, zalepíte to špatně.

No to je tak všechno, co mě při cestě napadlo.. ;)