Sluší se a patří, abych vše hodil na e-papír, když už jsem se s tou cestou zaznamenával do deníku.. ;) Udělám to stejně, jako mozek každou noc ukládá nově získané informace do dlouhodobé paměti. Pěkně odzadu. Tím se i zvýší šance, že aspoň u něčeho zapíšu detaily, když dny starší než 48 hodin už začínají šedivět.. ;)
Letos plánovaný sjezd Dunaje se nakonec scvrknul do 2 dnů v Krušných horách. Ale na druhou stranu se skvělou posádkou – Číňanem a Bambulí. ;) Leckterý logistik by pohořel, kdyby musel řešit úlohy jako já – jak se sbalit na více výletů zároveň a jak mezi nimi plynule přecházet, aniž bych s sebou tahal úplně vše.. ;)
Nakonec nejdůležitějším překladištěm se stal do Lukášových rukou svěřený byt v práglu, kam jsem schovával kolo, kde jsem pral věci.. ;) Původní plán byl přejet z Desné v Jizerských horách do Litvínova, kde jsem se měl potkat s taťkou. Ale jelikož se podařilo rozšířit dovolenou, meeting point se posunul do Ústí. Kam jsme se všichni ve středu ráno přesunuli. Nezapomeňte, až někam pojedete s kolem, ověřit nutnost rezervace, abyste nemuseli házet smutné prosebné obličeje, jako já už 2x. ;)
Přejezd tedy začal společným dofukováním pneumatik (všichni se diví, ale jak je to pod 4,1 atmosféry, tak se hrozně nadřete.. ;). Poté jsme nakoupili společné jídlo u číňanů, včetně zajímavého otvíráku za 19Kč. Nakonec fungoval, ale s použitím síly a pákového donucovacího momentu.
Plánovali jsme zkusit část cesty po Krušnohorské magistrále táhnoucí se od Děčínského sněžníku ke Skalce u Chebu. Naše 2 dny na celou trasu rozhodně nemohli stačit. Věděli jsme, že naše nejtěžší část bude vyšplhat se na magistrálu. A taky že jo.
Po zhruba 15 km skrze ústeckým předměstím (Všebořice) a přilehlými vesničkami (Chlumec, Stradov, Unčín) a po kvalitním obědě U václava jsme se pustili po nádherné lesní silničce vzhůru do nebes.. Za dvě a čtvrt hodiny zalesněným prostředím jsme se vynořili na rozlehlých, sluncem zalitých loučkách o 500 metrů výš. Radost. ;)
Napojení na magistrálu – splněno. Na ceduli psali – 100 km na měděnec. Tam chceme. ;) Magistrála na mě udělala opravdu dojem. Byl tu nádherný klid, perfektní silnice, slabý vítr, málo aut. ;) Krájeli jsme kilomtetr jeden za druhým. A jen objevovali – zvláštní vůně, krásný rybníček před cínovcem, obrovskou přejetou zmiji, pomník na každém rohu. Musím ale říct, jak jsem úplně zapomněl, že jsou tašky na kolo takovou zátěží. A pro někoho i potíž (taťka je měl tak obrovské a měl tolik kapsiček, že požád něco hledal – brýle, bundu, celtu).
Cesta k nádrži Fláje byla úžasná – výhledy na táhnoucí se kleč, hodně dlouhých sjezdů. Díky sjezdům, blížící se noci a lenosti si teď doma utírám nos, protože jsem nastydl. :( Zjistili jsme, že větrná elektrárna nového typu (masivní hlavice) dělá jen vzdušné zvuky, tak vlastně nevím, co přesně ptáky přitahuje.
U Fláje jsme ten den i zakotvili, od hrázného jsme zjistili, kde se dá získat pitná voda (studánka přímo u silnice) i kde se dá spát (nepoužívaná, ale rodinou hrázného vymalovaná a uklízená zděná autobusová zastávka). V altánku jsme si uvařili polévku a šli si užít autobusového přepychu. ;) Sice jsme neměli okno ano dveře, ale zima mi nebyla ani v mém cyklohvězdářském spacáku. A to je vedle tak velké nádrže div.
Středa sumárum :
Maximálka : 68 km/h
Ujetá vzdálenost : 52,71 km (taťka se ségrou 67,52 – ne kvůli špatnému tachometru, ale protože doma museli ještě na vlak.. ;)
Celkový čas v sedle : 4:37:56 (oni 5:53)
Průměrná rychlost : 11,4 (ten kopec za ústím se podepsal)
Ráno jsme se totiž probudili do totální mlhy. Vstávat se nikomu nechtělo, sedat na sedlo obzvlášť ne. ;) Po vzoru dolomit jsem čaj uvařil ještě ze spacáku. V 9:40 už jsme ale zase pádili směrem na západ. Netrvalo dlouho a radost z dalších sjezdů se začala vyvažovat. První známky v Mníšku. Pak další sjezd a nehorázný výstup od Hory sv. Kateřiny, který končil až na nejvyšším bodě naší výpravy 904 m.n.m kousek nad nádrží Přísečnice.
Dnešní den už nebyl prosluněný, už nebyl tak docela bez větru. Takže už nebylo tolik kochání, jako dřiny. Kvalita cest až na jejich sklon byly ale stále v pohodě. ;)
Vzhledem k času jsme se nakonec přiklonili k variantě konec v Klášterci. Čekal jsem, že budeme na konci odměnění sjezdem, ale tenhle mě překvapil. A jedna prudká zatáčka ještě víc. ;) Na konci jsou k vidění mapy z GPS – víc z té krabičky nedostanu, i když byla dobrý pomocníkem na cestě, na extrahování informací do compu mě trochu zklamala..
Čtvrtek sumárum :
Maximálka : 65 km/h
Ujetá vzdálenost : 87,39 km
Celkový čas v sedle : 5:51:35
Průměrná rychlost : 14,9
No comments