Kýchanec

Šel jsem úzkou uličkou
a hrozivě kýchnul.
Pán s nějakou paničkou
na mě se namíchnul.

Více o kýchání na náhodné stránce o kýchání.

Bez tebe

jak tužka bez tuhy
jak nebe bez duhy
jak potok bez vody
jak šaty bez módy

jak život bez pudu
polibek bez studu
jak hrnek bez ouška
jak klec bez papouška
jak dítě bez mámy
jak parta bez fámy
jak jídlo bez chuti
teploměr bez rtuti
jako motýl bez křídel
čistota bez mýdel

jak mráz co nezebe
se cítím bez tebe

Nemožné

Lze doběhnout jen stěží,
co před tebou běží.

Mé jasné slunce

dnešní ráno jako kterékoliv jiné,
bylo velmi nové, krásné, jasné
důvod toho velmi prostý,
cítím lásku ve své duši…

ty jsi ta, ke které patřím,
duší, tělem, každým kouskem,
vždyť tebe nebýt vše by zhaslo,
potemnělo, ochořelo…

miluji tě, jsou má slova
pohled očí znova znova,
stačí dotek rozplynu se,
dva tři čtyři, já se zblázním!

Pravda o učení

Kde se to v člověku bere,
že když něco musí, tak se mu to hnusí…

To by se to studovalo, uklízelo, pracovalo,
kdyby ten můj odpor vytekl skrz otvor…

Nezbývá než
zkousnout zuby,
sednout na zadek,
přestat psát blbosti na blog,
přestat uklízet stůl, protože už na něm není co uklízet,
přestat cvakat propiskou,
přestat myslet na další jídlo, tento den už ve 13:20 páté jídlo,
přestat skládat oblečení ze sušáku,
přestat odpovídat na icq,
přestat přemýšlet, co bych ještě mohl přestat…

… a začít čučet mezi integrály, rovnice, teorie, schémata a elektrony…

Řekla, že mě nechce

Snad oceníte plytký obsah, který je tolik svázaný formou, kterou jsem pro ni zvolil

Přišel jsem k té dívce
bylo jich tam více
u ní celkem běžně

požádal jí o srdce
když už nemám TBC
vyloženě něžně

řekla, že mě nechce
řekla to fakt lehce
ale velmi vážně

dalo mi to práce
srovnat si to v lebce
pocity o kněžně

nesl jsem to těžce
a tak teď na PéCé
to sepisuju věrně

Jak mi to utíká z hlavy

Tak jsem stál na zastávce tramvaje a nemohl se na nic soustředit…dle toho taky můj výplod vypadá…

z hlavy mi utíkaj myšlenky
z hlavy mi utíkaj vlasy
z hlavy mi utíká teplo
z hlavy mi to prostě všechno utíká…

Na cestě od Tebe

Ještě tě cítím na svých rtech,
ještě mám urychlený dech,
ještě mi srdce silně buší
v líté bitvě o tvou duši..

Jsi daleko tři stanice,
rád překročím své hranice,
bych svou hraběnku získal,
pak radostí bych vískal..

Jak poznám?

Jak poznám, že žiju správně?
Jak poznám, že žiju?

Jak poznám?

Konkubína

Tuto báseň jsem vymyslel při 7-hodinové brigádě vysávání koberců (tedy celé haly).

Pozval jsem si domů k vínu
krásnou štíhlou konkubínu
na stole teď tancuje
mé srdce se raduje

—

Vysávám teď z koberce
malé kousky koberce
v luxu nemám žádnou špínu
ale kousky gobelínu

Učit se, mučit se

Třeští mě hlava z učení,
už to má blízko k mučení.
Máš-li to taky tak,
přesťaň se učit a věř na zázrak.

Možná než sebe na víru,
dej se do psaní taháku.
Vyrob ho s citem na míru,
hoď nohy na stůl, školu na háku.

Ve školní lavici

Sedím tiše na cvičení
pokouším se soustředit
mozek však jak na potvoru
rozhodl se odpojit

V hlavě běží myšlenky
s velikánským rozptylem
jediné co může pomoct
začít si hrát s mobilem

Každou ušlou minutu
pekelného předmětu (Základy a managment komunikační techniky)
kontroluju několikrát
zda se vlastně nepletu

SKR & ZKR

Pusťte si nějakou temnou muziku a pomalu a důrazně čtěte…(nedoporučuje se pro ty, kteří ráčkují).

Z kraje večera, skripta zkráčela
po zkroucených schodech do dvora

skrytý okamžik zněl zkroušeně
když z krásy oněměl jsem s králem

pak s krupobitím přišlo zkrácení
tou zkratkou to brali s Krylem