Měl bych psát, co mi týden přinesl, ale teď to bude spíše o tom, co mi odnesl… Jedna moje kamarádka velmi ráda říkává: “Asi to tak musí být”.
Mno, jsem bez kytary…nechal jsem jí nas stopu v autě…
Příběh začíná veselým shledáním s účastníky Selešky na Černém mostě, odkud s Ency vyrážím na další vzdělávací víkend do Liberce…stopem…protože všechny busy jsou obsazené…
Vylezli jsme na velmi pěkné místo na dálnici, hned u nájezdového pruhu a začali doufat, že nás někdo vezme…Zhruba po půl hodince mám zastavila stříbrná dodávka (Mercedes)…Mohli nás vzít jen Hodkovicím, jelikož jedou k Jablonci…Dodávka měla jen přední sedadla a tak jsme seděli na zemi.Kytárku jsem zasunul podél stěny, abychom si mohli pohodlně sednout.
Zhruba po hodině cesty, kdy jsme s řidičem a jeho ženou téměř nepromluvili, protože byl v autě hluk, nám řidič oznámil, že jsme tady a že dál nás vzít nemůže…Poděkovali jsme, vyběhli z auta a na řidičovo instrukce pořádně zabouchli dveře…
Po necelé minutě, když auto zmizelo v dáli mi došla nepříjemná skutečnost…KYTARA!!!
No ihned jsme začali řešit naše možnosti. Zůstat x jet za nimi… Chvilku jsme počkali a stopli škodovku…Vše jsme jim vysvětlili a vyrazili směr Jablonec – odvezli nás asi 1km, kde jsme přesedli do jiného auta…Po cestě jsme samozřejmě kvalitně sledovali protisměr, jestli nám jí řidič náhodou nejede vrátit…V Jablonci jsme byli dost dlouho poté a tak jsme variantu, že by jel za náma zcela vyvrátili a vydali se směr policie…Po cestě nám do oka padala každá dodávka, která byla třeba jen na obzoru…Našli jsme jednu podobnou a jednu úplně stejnou, ale žádná nebyla ta pravá…
Na policii jsme je museli trochu přesvědčit, že to opravdu chceme nahlásit, sepsali protokol a vyrazili lesní tramvaj do Liberce na vodní víkend Selešky…

Ency děkuju za podporu !!!

Budu teď podnikat nějaké kroky, které zvýší šance získat ji zpět ze žádné na hodně malou…držte mi palce…