Přišla velká voda, a most nám vzala :o) Jej to mě teď tak napadlo…O co jde? Všichni skauti, co přijdou z vesnic do velkoměst za studiem, nechtějí být sami…No a proto ve velkých městech vznikají VŠ kmeny, kde se tihle “stejně postižení” lidé mohou setkávat a sdílet radosti i starosti. Takových kmenů je po republice několik – Praha, Brno, Budějky, Olomouc.
Naše pražská Skrypta vyrazila v hojném počtu deseti lidí. No vyrazila…Spíše dorazila. Protože tam jsme jeli každý po vlastní ose. Někdo se ještě musel stavit doma, někdo tam jako organizátor musel být brzo, jiní zkoušeli štěstí stopu. Byl jsem mezi stopaři a díky zprvu sympatické slovence (později velmi sebevědomé), kterou jsem potkal na dálnici, jsem se do Brna dostal za 1,5 hodiny.
Tam mě čekal zdánlivě lehký úkol – navštívit nemocného Dvoukvítka. Brněnská hromadná doprava už z nejednoho brňáka vytřásla duši (měli by si opravit koleje…). Podle Kvíťou nakreslené mapky, jsem vše krásně našel a dočkal se slíbeného výborného oběda…Opět mě mile překvapila tím, že i přesto, že byla nemocná, svítila jako sluníčko…Také jsem objevil zdroj její krásné upovídanosti – zdědila to po mamince ;-) U ní jsem se setkal s Veverkou, se kterou jsme pak strávili 1/24 dne na cestě na Mlýn.
Příjezd byl ve znamení názvu akce – čím blíže jsme byli Mlýnu, tím větší byla naše skupinka. Mě se podařilo na posledních 300m stopnout auto, které mi odvezlo alespoň batoh (díky!).
Následoval přivítací proces – přivítání, registrace, ubytování…Dostali jsme pěkný palandový pokojíček. Sice byla letištní palanda dlouhá jen 170cm, nemohl jsem odolat spát ve výšinách. Poté si vzal Pajáda na starost naše seznámení – nejdříve jsme si trochu zachatovali (to šlo velmi pomalu, protože jsem do klávesnice ťukal jen jedním prstem :o), pak jsme si vyprávěli, kdo jak přijel – slangem našich univerzit (velmi povedený byl Rozumův internetový přijezd) a nakonec se setkali na rautu, kde bylo bohužel jen imaginární jídlo !!! :o) Zapamatovat si jména 30 lidí opravdu není snadné – sjeli se tu lidé z Dýchánku, Malé ovce, Skrypty a Mereketeke (skauti z Bratislavy).
O chvilku ve vedlejším baráku bouřily mozky při vymýšlení, co je náplní vysokoškolských roverských kmenů. Z vymyšlených hesel bylo cítit, kolik kdo se svým kmenem už zažil a že má tato myšlenka opravdu smysl…
Páteční den se uzavřel promítáním videa – Dýchánkovského divadla o historii skautingu – bylo to zajímavé, vtipné a trochu sekané :o) Notebooky prostě vždycky vymyslí něco, abychom si jich museli všímat…
V našem pokojíku se však spát ještě nešlo – Cuti nám zahrál několik písniček na dobrou noc – děkujeme…

V sobotu ráno přišlo něco, co bych upřímně vyškrtnul z programu všech akcí – budíček s rozcvičkou. Myslím, že je to nezdravé. Pro tělo je to možná prospěšné, ale duše je po ránu velmi otřesena…Trochu se uklidní na snídani, ale k opravdové pohodě dojde až po obědě…:o)
No ale už se nějak rozepisuju, to nebudu chtít ani já pak přečíst… :o)

Sobota byla vesměs pracovní – dále jsme si ujasňovali, co by mělo být činností VŠ kmenů, předávali si zkušenosti, inspirovali se a poslechli si krásné přednášky od Václava Břicháčka (futurologie, KRUH, vztahy). Už se těším na zpracované výstupy…
Mezi jednotlivými bloky jsme zažili několik Verčiných bláznivých hříček. K večeru jsme pak jednotlivé kmeny dostali prostor pro sebe – a tak jsme vytvořili základ našeho semestrálního programu.

A perlička na závěr dne – přesunuli jsme se nádhernou tmavou mlžnou nocí k obrovské jeskyni…Cestou nás doprovázel zvuk fléten a osvětlovali ji světlušky… Jeskyně byla osvětlená svíčkami. Sedli jsme si do kroužku a zazpívali si 3 pomalinké písničky. Potom jsem se pokoušel o jakousi taneční muziku, kdy jsem se dopusil několika faux paux – např. když jsem všem oznámil, že se bude tančit blues a hrál jsem třídobou píseň Nad stádem koní… :o)
O půlnoci nás přišly vyhodit dvě uklizečky, které se nejspíš inspirovaly CzechTekem :o)
Cesta zpět byla neméně zajímavá – trochu mrholilo – což tajemné “osvětlení” jen přikrášlilo. Spát jsme ještě nešli, pokračovali jsme opět hudebně ale netanečně (tedy až na kytaristy :-).

Ranní vstávání bylo ještě drastičtější než sobotní…Po výtečné snídani jsme se ještě na moment soustředili a podiskutovali nad weby jednotlivých kmenů, nad vysokoškolskými specifiky a jejich posláním a celý víkend uzavřeli písemným review…
Úklid po rozdělené práci už vůbec nebyl problém…

A stejně jako jsme se všichni stekli, tak jsme se během chvíle opět roztekli…Skrypťani (sorry Pajádo :-) se roztekli až na hlaváku, po příjemné a produktivní cestě écéčkem…I když jsem se neudržel a půlku cesty strávil chrupkáním na růžovém slonu…

Soutoky byly super. Dozvěděl jsem se, že můžou být berani i bez rohů (můj případ :-). Poznal další lidi z VŠ kmenů. Zahrál si na kytaru…Těším se na další rok na Roztoky do Bratislavy :-)

Stránky setkání – www.soutoky.wz.cz